Eroze důvěry ve Václava Havla byla sice pozvolná, ale zato stálá

A jakž takž se ji podařilo, pod taktovkou Václava Klause, opětovně obnovit až oním kobercovým bombardováním v prosinci 2011. To ovšem již nebyla důvěra, to byla pověst. Legenda kterou od té doby skupinka fanatiků v pevnosti tvaru záchodku ze svíček od pomníku, hájí do roztrhání těla.Legenda o největším českém umělci, filozofovi a politikovi 20. století a aby v té pověsti nebyly vidět díry zvící Strahovského stadiónu, zakrývají je vlastním tělem. Zde tedy, samozřejmě, rozhořčenými komentáři a výkřiky o "nenávisti".

Já ty body shrnu, ale bez nároku na chronologickou posloupnost:

• Amnestie 1.1.1990: Nelze říci, že by amnestie přímo důvěru podkopala, ale lidově řečeno mnoho lidí, stejně jako ta Klausova, naštvala.
  Václav Král argumentuje u mého včerejšího článku celkem nesmyslně, že si na Bulovce měli zjistit, že dotyčný budoucí vrah je pedofil. Jednak vůbec není jasné, zda skutečně pedofilem byl a pak, u nás neexistují databáze pedofilů..
• Vztah se Slováky: Tragédie Havlovy politické kariéry. Absolutní nezvládnutí vztahu k jedné třetině státu. Standardní státník se po takovéto katastrofě stahuje do ústraní, Havel však ne.
• Porušení slibu o mandátu do svobodných voleb: Již Ladislav Mňačko popsal Jak chutná moc a Václavu Havlovi prostě zachutnala.
• Povyšování lidských práv nad materiální potřeby. Zajisté musí každý idealista, každý pacifista usoudit, ež kanóny jsou špatně. Ale nezaměstnanost ve vlastní zemi je dobře? Žádné osamocené gesto nikdy nic nevyřešilo a ani negativní vztah k SSSR a následně Rusku věci nevyřešil, ale spíš zhoršil.
• Vynucování lidských práv silou: Já nemám sílu ten odkaz hledat, ale kdysi se Václav Havel vyjádřil tak, že kdekoli jsou „porušována lidská práva“, tak je potřeba zasáhnout silou.
  Byl to jeho poslední „státnický“ čin, kdy se na jaře 2011 vyjádřil k invazi (bezletové zóně, ale je to totéž) do Libye. Prakticky šlo o přímou podporu vzbouřenců, která skončila vraždou Muamara Kaddáffiho a absolutně nevidím, že by se v Libyi odehrálo něco pozitivního.
• Lidská práva Reloaded: Lidská práva jsou nyní takovým absolutním zaklínadlem, jako byla za Husáka „protisocialistická činnost“. Zahrnují takové věci, jako „humanitární bombardování“ Srbska, podporu albánsko-kosovských zločinců, tak aby Madla Korbelová (Madeleine Allbright) měla v Kosovu dost prostoru a podpory pro svůj telekomunikační byznys .
• Zasahování do vnitřních věcí suverénních politických stran: Tak tato kapitola asi bude nejdelší. V loňském roce se strhly příšerné vášně kvůli schůzce několika funkcionářů ČSSD, která se odehrála těsně po skončení voleb na Lánském zámku.
  Prezidenta Zemana kvůli tomu grilovala média i veřejnost a přitom, podle mého názoru se nestalo nic jiného než že Michal Hašek si nechal potvrdit, že když získá pověření ČSSD, tak ho prezident bude jmenovat premiérem. Podle mě celkem běžná záležitost, nevyžadující zvláštní pozornost. Ale budiž, možná byl ten poprask oprávněný.
  Ale Rudolfínský projev Václava Havla dne 9.2.1997 byl tak flagrantním zasahováním do života politické strany, že žádná hlava státu se předtím ani potom ničeho takového nedopustila.
  Nešlo o nic jiného než podpořit svého přítele Jana Rumla ve snaze zmocnit se vedení ODS tím že neúprosně zkritizuje, za chyby skutečné i zdánlivé, Václava Klause. Ano tento „atentát“ se ale nezdařil.