Nemáme už manželství, ani hranice a dokonce ani ten stát

Povzdechl si Václav Klaus. Manželství, samozřejmě, ještě  existuje. Ale že pod tak ostrou palbou, že brzy bude zázrakem na nějaký ženatý a vdaný pár narazit. Bude to vždy exotický pár k podívání.

Z jedné strany neomarxistický útok na rodinu, který preferuje homosexuální styky a na druhé straně. Na druhé straně to je naše "moderní" konzumní společnost.

A co se týče homosexuálních jedinců, tak s každý z nich jednám tak, jako kdybych si toho postižení nebyl vědom, podobně, jako kdysi, když jsem v chatičce na Živohošti několik dnů bydlel s hochem, kterému tramvaj ujela nohu pod kolenem.

Samotná představa těch sexuálně-erotických, zdravotně velmi rizikových aktivit mi nedělá dobře, natožpak abych musel dívat, jak v mém rodném městě Praze tyto kopulační pohyby předvádějí "hoši" v tangách. Čeho je moc, toho je prostě příliš.

Každý stát má mít své přesné, jasně stanovené hranice. To je absolutní základ existence každého státu a sice jasně definované a hlídané území. A pokud se nějaký stát této suverenity vzdá ve prospěch "vyššího správního celku, pak...

Pan tento "vyšší správní celek" také přebírá zodpovědnost za to, co se na jeho vnějších hranicích děje. To snad pochopí i dítě z mateřské školy, ovšem vrcholní představitelé EU nikoli. Ti nechali, zcela bez povšimnutí, proniknout do Shengenského prostor nejméně jeden milión podezřelých ilegálů.

Ano, ve federacích nebývají mezi jednotlivými státy či republikami vnitřní hranice. Já zažil kontrolu na převážení potravin na dálnici mezi Nevadou a Kalifornií, což je nebo asi spíš byla jen výjimka.

Ale USA dokáží, někdy, svoji vnější  hranici chránit. Tak s Mexikem to není žádná sláva. Ta hranice je děravá jako sýr Ementál a snaha ji lépe střežit, tedy postavit plot po celé délce hranice, naráží u Trumpových odpůrců na silnou rezistenci.

Ale třeba námořní hranici dokázaly USA střežit docela dobře. Nárok na azyl měl jen ten kubánský emigrant, který si dokázal stoupnout na pevnou zem, tedy na mořské dno. Ostatní byli vždy bez milosti vráceni.

A co dělá EU, co dělá Frontex? Z agentury na ochranu hranic EU se stala cestovní kancelář pro imigranty, které vždy bezpečně doveze na evropskou pevninu. Jak to, že před pěti lety bylo možné Libyi pod nějakou pitomou záminkou bombardovat a dnes nejsme schopni udělat nic?

Celá slavná EU plus NATO nejsou schopny se s Libyjci dohodnout, popřípadě jim pohrozit, aby to své pobřeží lépe chránili. Asi už nejde o velmocenský zájem odstranit Muammara Kaddáfího a tak to nikoho v EU nezajímá.

A pak, samozřejmě, ve Francii pláčou, co to tam mají za bordel. Jo, co jste si nadrobili, to máte. My jsme se vzdali svého státu, který, podle mě, už žádným samostatným státem není. Ve všem, absolutně ve všem, podléháme EU a přitom naše možnosti cokoli ovlivnit jsou nulové.

Chcete obrázky na cigaretách? Můžete si vybrat mezi dvěma možnostmi: ANO a ANO. jinou volbu nemáte. Kdysi byl v našich kinech, ale to pamatuje jen ta starší generace, francouzský film Knoflíková válka.

A v tom filmu byl jeden takový chlapeček, který vždy hořce zaplakal: "Kdybych to byl věděl, tak jsem tam nechodil". A mě by zajímalo, kolik lidí, kteří v roce 2003 hlasovali pro vstup do EU, by si teď řekl totéž.