Doc. Konvička: Masokostní moučku ne, ale koncentrační tábory ano...

Byl jsem u maminky a tak jsem nahlédl do tištěné MF DNES, kde je velký rozhovor s prezidentem Zemanem, který premiéra Bohuslava Sobotku doslova vykrákal za uši jako nezbedného studenta. A měl naprostou pravdu.

Sobotka se chová doslova jako ten premiant třídy, který se dokáže všechno našprtat, vlézt učitelům do pozadí, ale pro věci praktické je naprosto nepoužitelný. Na ty si škola bere jiné, prakticky zaměřené žáky, kteří míso šprtání pracují a starají se o blaho ostatních.

Sobotka, když se blíží povodeň, tak místo toho, aby stavěl hráze a zábrany, tak skoukne vodní tok a řekne: Podle směrnice EU 126/2013 Sb. je tento tok dostatečně zabezpečen pro povodeň 2. stupně. A dál s eo nic nestará, i když hrozí třeba povodeň 5. stupně.

Prezident Zeman se též vyjádřil k docentovi Martinu Konvičkovi s tím, že ho dříve neznal a nehodlá kádroval lidi na shromáždění, na které byl pozván. Teď ho ale docent Konvička mrzí s tou masokostní moučkou a koncentračními tábory.

No, nevím, nevím, já si pamatuji, jak velký Bimbo chtěl vázat členské legitimace ČSSD do kůže členů ODS, takže takovýto výrok musí vždy být brán v kontextu. Kdyby například nějaký volejbalový tým vykřikoval: "Nandáme vám to a rozemeleme vás na masokostní moučku", asi by každý pochopil, jak je to míněno.

A tak k těm koncentračním táborům. Vše je o slovech a nikoli o významu těch slov. Tak třeba naše ženská a mužská rozplozovací ústrojí. Každý je máme, každý o nich víme, ale jakési vulgární vyjádření nám vůbec nesedí.

Vezměme buchtičku, findulku, lulínka, pindíka a bůhví jaké další výrazy používáme, abychom je přiblížili dětem. Ale jakmile se, v nějakém proruském slova smyslu, prezident zmíní o k*ndách, tak, i když to je zcela totéž, není to totéž.

A stejného pejoratovního rozměru nabývá i slovo "koncentrační tábor". Dávám to do uvozovek proto, protože tam uvozovky patří. Bráno čistě technicky, bez předsudků, je koncentračním táborem jakýkoli tábor, kde se soustředí (koncentruje) větší množství lidí.

Ale my, v případě běženců, potřebujeme, zcela podle zákona, tyto odchycené lidi někde soustředit, koncentrovat. Říkáme tomu nikoli koncentrační tábor, ale detenční zařízení, ale v podstatě je to naprosto totéž.

Až na to, že v nacistických a sovětských táborech, ať už se jmenoval jakkoli, panovaly jiné, daleko drastičtější poměry. Ale princip byl vždy týž a byl týž i tehdy, kdy se USA, po Pearl Harbouru, rozhodly umístit všechny osoby japonského původu "do separace".

Takže, co my potřebujeme a k čemu nemáme vůbec odvahu? Vybudovat na řeckých ostrovech, v Itálii, na Balkánské trase dostatek "Koncentračních táborů", ve kterých bude o utečence pečováno, dostanou vše potřebné k životu, ale budou tam muset "čumět" celou délku azylového procesu.

Prostě nepřipustit, aby si ti běženci to své "právo azylu" jakoby vyšlápli tím dlouhým pochodem, při kterém se dostali až do Německa. A v Německu se , naprosto stejně jako bodlák svými háčky zahákne do svetru či do vlasů a už se nepustí.

To, co teď v Německu je, je už dostatečný průser. A každý další desetisíc běženců bude tu po okraj plnou nádobu dále přeplňovat. Každý rozumný člověk to musí vidět, jen premianti ze školy Merkelová a Sobotka ne.

Kdysi jsme měli toto heslo: "My předstíráme, že pracujeme a stát předstírá, že nás platí". A nyní? "My předstíráme, že máme svobodné volby a politici zase předstírají, že pro nás něco dělají".

A v případě Angely Merkelové a běženců to je tak, že tato dáma nejenže nic nedělá, ale ona ještě přilévá olej do ohně. Tedy, taky jedna vědkyně, která se praktickému životu nikdy nenaučila a řeší problémy podle vysokoškolských skript.