To, že se někdo oběsí, ještě není důkazem jeho neviny…

Ale samozřejmě ani viny. Je to důkaz něčeho úplně jiného, což jako laik nedokáži řádně pojmenovat. Ale jednou jsem slyšel názor psychiatra, který mi po smrti sebevraha řekl asi toto: „Dokážete si představit, jak asi musel trpět?“

A přitom to vůbec nebyl jeho pacient. A o té smrti se dozvěděl víceméně náhodou. A nejen psychiatři znají pojem endogenní (vnitřní) a exogenní (vnější) příčina.

Velmi známým případem sebevraždy z endogenních příčin byl případ Karla Svobody. Měl v podstatě všechno, co si muž může jen přát. Talent, bohatství, slávu, krásnou mladou ženu, dům nebo dokonce několik domů, o autech nemluvě.

A přesto, tento velmi slavný muž, vyšel dne 28.1.2007 před svůj dům v Jevanech a zastřelil se svou, legálně drženou zbraní. Cynicky by se chtělo žíci, že v posledních záchvěvech zdravé mysli před výstřelem bylo to, aby dům nebyl jeho střelbou znečištěn.

A příčina sebevraždy? Duševní choroba moderně zvaná „Bipolární deprese“, dříve také „Maniodepresivní porucha“ či „Změna chování“. Je to choroba, kterou trpělo mnoho známých umělců, např. spisovatel Ota Pavel.

Tak toto je tzv. endogenní příčina neboli sebevražda z vnitřní příčiny. Sebevraždy z vnější příčiny jsou tzv. „Sebevraždy bilanční“. Typicky u lidí trpících těžkou, nevyléčitelnou chorobou, obvykle onkologického (rakovinného) typu.

Ale kdysi, krátce po konci totality jsme četl i o sebevraždě, kterou jsme vlastně vnitřně odsouhlasil a to nejen, co se týče důvodu, ale i co se týče způsobu provedení.

Osmdesátiletého rakouského profesora opustila jeho čtyřicetiletá milenka a on, který věděl, že novou lásku již nezíská, si namíchal koktejl z whisky a Rohypnolu (nebo obdobného hypnotika) a v klidu opustil tato nehostinná místa.

S žádnou sebevraždou samozřejmě nelze souhlasit, ale alespoň tuto jsem bezezbytku pochopil.

A co se sebevraždou toho otce, který se snad oběsil (to nevím přesně) poté, co začal být vyšetřován kvůli údajnému pohlavnímu zneužívání své pětileté dcery?

Svědčí ta sebevražda o něčem? Nesvědčí. Ti, kdo ho budou chtít pokládat za nevinného, budou tvrdit, že byl k té sebevraždě dohnán falešným obviněním a ti, kdo v něm budou chtít vidět viníka budou tu sebevraždu považovat za důkaz jeho viny.

Sám jsem zažil, jak důkladná musí policie být. Firma, jejímž jsem byl jednatelem se asi před dvaceti lety stala předmětem pokusu o podvod velkého rozsahu. Plán byl vylákat z nás zboží za asi 5,5 miliónu Kč.

Policie mi řekla, že aby pachatele usvědčili, musí je chytit při činu, tedy při přebírání zboží. To se mělo stát v našem skladu v 15:00 a po naložení zboží za asi 150.000,- Kč do Avie „spadla klec“ a všichni tři pachatelé dostali na místě „klepeta“.

A přesto, že věc byla jakoby takto jasná, tak mě na Policii v Přípotoční ulici zdrželi asi do 21:00. Do té doby nás všechny vyslýchali a teprve okolo deváté večer mi vyšetřovatel řekl, že jim vysloví obvinění a mě poslal domů.

Jinými slovy, nikdo nebude brát zřetel na nějakou „praštěnou logopedku“ nebo na jakoukoli jinou drbnu, pokud to se to podezření řádně neprošetří. A k tomu by se dalo parafrázovat jedno staré úsloví: „Napráskat můžeš, ale prověřit se to musí“.

Moderní mediální prostředky a především Internet skýtají nesmírně bohaté možnosti dehonestování jiných, kteří se většinou vůbec nemohou adekvátně bránit.

Já opravdu nevím, co zmíněná „logopedka“, která není žádnou logopedkou, ale speciální pedagožkou, sociálce a policii napovídala. Ale předpokládám, že to bylo to, co se od dítěte dozvěděla.

Ale musím připustit i to, že to třeba byly její chorobné fantazie z důvodu sexuální frustrace. I to je samozřejmě možné. Ale takové fantazie samy nemohou brát vážné ani pověření psychologové, ani policejní orgány.