Prosil bych půl kila dietní slaniny

Je pravdou, že člověk si neustále bžundu dělat nemá. Obě mé dcery mě na to důrazně upozorňovaly a ta mladší jednou skoro zoufale vykřikla: „Proboha, babi, už jsi mu to zase zbaštila“. Míněn jsem byl já, její otec a syn dotčené babičky. Ovšem, komu není vzájemné rady, tak tomu není hospodářské pomoci a já se snažím o humor i na zubařském křesle. Dokonce jednou,a si před čtyřiceti lety, jsem platil pokutu za černou jízdu metrem a na revizorku jsme se mile usmíval. Na ni šly mrákoty a povídá mi: „Vy jste první černý pasažér, který se na mě usmívá". Ano, to jsem já, matinko…). Ale k věci. Kaufland i Tesco máme nedaleko, také Lidl, Billa a další. Ale dnes to byl Kaufland a mě se zachtělo takových těch zlevněných párků, jejichž název se mi nedařilo přečíst. A tak mě paní prodavačka poučila, já si poručil párečky a říkám: „Ještě prosím půl kila dietní slaniny“. Ona vytřeštil oči a říká: To nemáme. Jak to, vždyť bývala vždy tamhle v rohu. A skutečně tam byla podvajíčková slanina byla. Nákup dál už probíhal normálně, ale poučení bylo: Nedělat si nevinnou legraci z prodavaček, mají těžký život. A když už jsme u toho jídla, tak o víkendu jsem se sešel s dvojicí Maďarů žijících v Česku. Patřili k tomu jejich krajanskému spolku. A tak jsem se jich zeptal na segedínský guláš a kološvárské zelí. Oni oba, heterosexuálně, jedním hlasem pravili: My žádný segedín nemáme. Takže se mi vyjasnilo. Jídlo z vepřového masa, kyselého zelí a dalších ingrediencí, které se u nás jmenuje segedínský guláš se v Maďarsku, samozřejmě podle modifikovaného receptu, jmenuje kološvárské zelí. A jestli se u nás vaří „kološvárské zelí“, tak je v tom prostě stejný zmatek jako guláš-perkelt, kotlíkový guláš – guláš, ruské vejce, španělský ptáček nebo vídeňský řízek. Ta jídla mají v zemi svého „původu“ často jiné složení, jiné jméno nebo vůbec neexistují. A tatínek měl samozřejmě pravdu, když mezi ta dvě jídla udělal přibilžné rovnítko.