Je za případem ve Žďáru a sestřelem MH17 stejné zanedbání?

Tak to bych v žádném případě netvrdil. Protože diagnostikovat, zda psychiatrický pacient bude svému okolí nebezpečný i nadále, je nesmírně obtížné, ba skoro nemožné. Tak například, Petr Kramný podle mě, žádným psychiatrickým pacientem nebyl a přesto údajně vyvraždil celou svoji rodinu. A nikdo předem nevěděl, že se to chystá. Nikdo nemohl předem zasáhnout. A takových případů jsou, myslím si, ročně až desítky. Pouze se jim nedostalo takové publicity jako případu ve Žďáru. A problém psychiatrie jako takové a psychiatrických posudků konkrétně, popsal skvěle pan doktor Vodvářka zde. Laicky řečeno: „Do hlavy nikomu nevidíš“.

Zcela odlišné to ale je s evidencí zbraní u armády. Každá armáda na světě by měla vědět, kolik a jakých zbraní má k dispozici, i když u lehkých zbraní nemusí to číslo být vždy přesné.

Ovšem protiletadlový zbraňový systém BUK, který se ve své kompletní sestavě skládá ze tří nákladních vozů, není žádné tintítko, žádná armádní pistole nebo útočná puška, kterých se několik dá klidně odnést ve sportovní brašně.

Ne, BUK je velký systém a podle německého časopisu DER SPIEGEL ukořistili ukrajinští rebelové pravidelné ukrajinské armádě minimálně jeden takový systém.

Já osobně se domnívám, ale nemám pro to žádné důkazy, že prostě vyhlášením obou separatistických republik zůstal ten systém na jejich území. A navíc, samozřejmě, včetně vyškolené obsluhy.

Otázkou pak je, jak to ukrajinské velené mohlo nevědět? Podle mého názoru to samozřejmě vědělo. Vždyť ten systém „sundal“ alespoň jedno jejich vojenské letadlo. A proč pak tedy i nadále povolovali přelety cizích dopravních letadel přes území bojů.

První vysvětlení je z vojenského hlediska zcela pochopitelné: „Pokud tam budou létat civilní letadla, jsou naše vojenské lety v relativním bezpečí. Nebudou po nich střílet z obavy, aby nesestřelili civilní let“.

Ale je ještě jedna možnost, které se říká nepřímý úmysl a zněla by asi takto: „Když náhodou sestřelí civilní letadlo, tak budeme mít obrovskou propagandistickou bombu“.

On se podobný způsob uvažování dá vysledovat i u tragédie letu KAL007: „Musíme tam poslat civilní letadlo, vojenské by Sověti sestřelili. A když sestřelí to civilní, budeme mít úžasnou propagandistickou bombu“.

A přesně to se stalo i v případu MH17. I když ukrajinská vláda moc dobře věděla, že ten BUK je její a od počátku také věděla, že ho separatisté mají v rukách, tak přesto rozpoutala šílenou propagandistickou štvanici na Rusko a jejího prezidenta.

Žádná lež jim nebyla dost dobrá k tomu, aby na Rusko naházeli co nejvíce špíny. Jistěže Rusko není žádný beránek a Putin žádný Mirek Dušín. A že v případě, že jde o zájmy jeho země, tak jedná účelově a tvrdě. Ostatně jako každý šéf jaderné velmoci.

Jednal tak i v případě Krymu, kdy se zde neustále směšuje příčina s následkem. Majdan byl příčinou a Krym následkem. Bez Majdanu by nebylo ani žádné referendum o samostatnosti a přičlenění k Rusku. Zůstával by dohodnutý Status Quo.

Ale Majdan tento Status Quo flagrantním způsobem porušil a nikdo se pak nemůže divit, že v nastalé vřavě byla možná porušena i některá formální pravidla a formální závazky.

Vždy a všude totiž platí to základní: Kdo čím zachází, tím také schází a současně též (cituji asi nepřesně): Nečiň bližnímu svému to, co nechceš, aby on činil tobě.