Václav Klaus jako premiant, který propadl?

Vím asi, jak se Václav Klaus či Miloš Zeman chovali ve škole. Sám jsem byl takovým premiantem, ale pouze premiantem druhé kategorie. Na ZDŠ nezpochybnitelná jednička třídy, tedy, co se prospěchu týče, na průmyslovce pak stabilní „číslo dvě“. Ovšem takovou tu vytrvalost, či zahryznutí se do kariéry, jsem nikdy neměl. Jak eufemisticky zpívá Walda Matuška, upadl jsem do nástrah dívčího, a nejen dívčího klína a s myšlenkou na kariéru byl konec.

Tedy alespoň s kariérou aktivního sportovce, kanoisty. Mnoho věcí skloubit jde, ale postel s výkonnostním sportem nikoli. A tak člověk, který si plnými doušky užívá radostí života, může jen stěží pomýšlet na prezidentský stolec. Václav Havel byl v tomto směru vzácnou a jedinou výjimkou, tak se na Hrad dostal právě proto, že si života užíval. Ale o mrtvých jen dobře.

Václav Klaus je takový asketický typ. Buď pracuje, nebo studuje či sportuje. Ano, i zábavě se občas věnuje, ale jen té vhodné, přiměřené. Sice vypráví, že byl na nějakém mejdanu vzhůru až do rána, ale já mám podezření, že kecá. A protože není hloupý, tak má výsledky, které mu 99% konkurentů závidí. Ono nejde ani tak o inteligenci, jako takovou, ale o celkový soubor vlastností člověka, které ho dovedou k úspěchu. A ty jsou u Klause a v omezené míře i u Zemana, nesmírné.

A proč tak náhlý sešup popularity? Premianti prostě velmi často pijí ostatním žákům krev, a pokud je šance, dát jim to nějak „sežrat“, tak to také udělají. Nemyslím, že by se bez Klause u nás kapitalismus nevybudoval, ale on tomu dal určitý rozměr a rychlost a tím si proti sobě popudil naprostou většinu levicově zaměřených lidí a politiků, kteří od té doby číhali a čekali na šanci, jak mu to dát „sežrat“. Nejde o to, že by to jiný udělal zcela jinak, ale Klaus jim vzal vítr z plachet jejich kariér tím, že to udělal sám

Velmi dobrou příležitostí byla už ona eskapáda s chilským perem, kdy Klaus pro jednou usoudil, že nebude suchar a nemilosrdné televizní kamery televizních nenávistníků tu šaškárnu nemilosrdně zaznamenaly, zvýraznily a vyslaly do světa. Tady ztratil Klaus první část ze své aureoly suchého a věcného politika a nechtěně si vybudoval image kašpara nebo dokonce zloděje.

Klausovy názory na fungování EU jsou diametrálně odlišné od evropských socialistů, maoistů a bývalých komunistů. Ti opravdu chtějí mít Jednotnou socialistickou Evropu po vzoru spíše SSSR než USA. A proč zrovna po vzoru Sovětského svazu? Protože SSSR byl kolos z různých národů a kultur, stejně jako Evropa, zatímco USA jsou podstatně homogennější. Státy USA vznikaly v historicky stejné době a mají prakticky shodný nejen jazyk, ale i kulturu. A to v Evropě není ani náhodou ten případ.

Klause dorazilo „kopání do Havla“ a amnestie. Obecná politika je nyní taková, že do kultu Václava Havla se ani klacíčkem nesmí šťourat. Levičák? Ano, to on byl, ale psssst, to se teď nesmí říkat. A že si nechal ve služební místnosti přišroubovat privátní knihovnu a pak po sobě neuklidil (samozřejmě rukama těch řemeslníků, kteří tu knihovnu přidělávali).

Nic z toho se dnes nesmí říci. Je to přesně tak, jak to kdysi říkával Jan Werich: U nás u svišťů se to nesmí říkat. Takže na Havla vzít usměrňovací diodu, která kladnou polovinu signálu propustí, tu zápornou ne a vznikne z toho krásný usměrněný proud chvály a jásotu k poctě velikána.

A amnestie? Mediím se podařilo vytvořit jakýsi prototyp imaginárního „amnestovaného tuneláře“, který opálený s ukradenými stamilióny vychází z bran vězení, nasedá do Rolls Royce, přestaveném mu kumpány a z letiště odlétá soukromým tryskáčem na soukromý ostrov, který si pořídil z peněz odřených klientů, z nichž už většina skončila sebevraždou, nebo jsou přinejmenším hospitalizováni.