Protože ty fotky z 15.6. odpoledne, kdy jsme se po D1 vraceli do Prahy, jsou v mobilu a já v OL píšu na tabletu. Což je úkol náročný a ne vždy vyjde.
Situace na D1 je buď katastrofální nebo vůbec ne, popřípadě něco mezi tím. A její hodnocení vždycky závisí na vlastnostech řidiče a osádky vozu. Tudíž a zcela nevyhnutelně se ta hodnocení naprosto liší.
Já jsem ten svůj "rekord" Praha Olomouc přesně za 2 hodinky, od cedule k ceduli, najel aniž bych chtěl v předjaří roku 1998, v neděli odpoledne a když jsem chtěl kolegům prokázat, že nekecám a "rekord" zopakovat, tak mě lapla VB a stálo mě to litr. Body tehdy ještě nebyly.
Vcera jsme měli kliku. Vyjeli jsme z Blueberry Hills po sedmé a v OL jsme i se dvěma čúrpauzami byli před desátou. To byl dobrý, nikoli však nějak vynikající čas, protože já za volantem nezavodím, pouze jezdim rychle.,
V dobách své největší slávy jako referenčního řidiče jsem natáčel okolo 100.000 km ročně a byl s autem naprosto srostlý.
A také byl, před vstupem do EU naprosto jiný provoz kamionů, než dnes. Takže jsem za jízdy psal své lásce SMS. To jsem ale předtím lehce zpomalil.
Prostě D1 je velmi dynamický útvar. Jak obecnou prostupností dálnice (uzávěry), tak hlavně provozem, který se každou sekundu mění a člověk nikdy neví co ho potká, protože dálnice je také skvělou pastí z níž není uniku.
V červnu 2005, v pátek, vyjel brzo ráno z Břeclavi náš kamarád Robert s kuchyní do našeho bytu. Ovšem proti němu vyjel v protisměru náklaďák s vlekem, plně naložený uhlim. A na mostě opravovali v jeho smeru mostovku.
A tak to milý šofér bravur .ně řiizl do protisměru, kam byl svedený provoz a vyklopiil tam celý svůj náklad mnoha tun uhlí. Dokonala past, ani ruské tanky by asi neprojely. A mily Robert, místo okolo osmé byl u nás spíš v 18:00.
Prostě, na D1 nesmime ani nadávat a ani se ji bát. Na nadávání máme přece milého Miloše Zemana a pro obavy přece stačí sedmá ruská paradesantní brigáda, která na Krymu cvičí výsadek 21.8.2018 v Praze.
