Největší tragédii způsobila ta letadla, která nebyla sestřelena...

Koncem ledna 1972 seděli dva příslušníci PVOS ČSLA (protivzdušná obrana státu) u přehledového radaru a rutinně zapsali let 367 Jugoslávských aerolinií, který v pozdním zimním odpoledni vstoupil do československého vzdušného prostoru. Bohužel pro ně se o letadlo již více nestarali a také rutinně zapsali do deníku, že po 17:00 přistálo na Ruzyňském letišti. Oba si samozřejmě tuto nedbalost odseděli, protože letadlo se stalo obětí teroristů a jen zázrakem jedna osoba, letuška Vesna Vulovičová, přežila. Ostatní byli spolehlivě mrtví. Tak už to při leteckých haváriích prostě chodí.

A jakou to má souvislost s právě probíhající diskuzí? Tu, že tento atentát a pak i ty další, nejznámější je asi Lockerbie, byly jasně cíleny na zavraždění osob v civilním letadlo, zatímco ty tři „slavné“ sestřely, byly spíše omylem.

Nikoli špatným zaměřením civilního letadla, protože to vždy bylo perfektní, ale tím, že dotyční většinou netušili, že jde o civilní stroj.

Sovětům a nyní tedy Rusům se nasazuje psí hlava za sestřelení letu korejských aerolinií KAL007, ale málokdo se už ptá, jakým způsobem se to letadlo tak hluboko do sovětského vzdušného prostoru mohlo dostat?

O pět let později sestřelil americký křižník USS Vincennes iránské civilní letadlo a počet obětí na palubě byl prakticky shodný s počtem obětí letu KAL 007. Ovšem publicita a propaganda kolem tohoto případu nebyla ve srovnání s tím Sachalinským případem ani desetinová.

Ať už to bylo proto, že oběťmi byli převážně Iránci nebo proto, že pachatelé byli Američani, byl tento případ velmi rychle zameten pod stůl, i když „legenda KAL 007“ žije i po více než třiceti letech dál.

A přitom jsou okolnosti těch dvou tragických incidentů prakticky stejné. Rámcově lze říci, že důstojník ve službě cítil ohrožení a dal povel k palbě, aniž by tušil, že střílí na civilní letadlo. A bohužel, ani při tomto nešťastném sestřelu malajského letadla tomu asi nebylo jinak.

Spekulovat, že ukrajinské úřady v čele s prezidentem Porošenknem, poslaly do oblasti bojů civilní letadlo úmyslně, se mi příčí. Ale pokud se tak skutečně stalo, což se bohužel nikdy nedozvíme, tak to byl neodpustitelný zločin.

V každém případě ale, protože Ukrajina žije v jakémsi „generálním pardonů všech zločinů souvisejících s majdanskou „Machtübernahme“, proti které bylo skutečné převzetí moci Adolfem Hitlerem jen procházkou růžovým sadem, nebude potrestán ani konkrétní viník na Řízení letového provozu Ukrajiny.

Celá vina bude propagandisticky hozena na Rusko a Putina a potažmo bojovníky proti nadvládě Kyjeva. Takže, nakonec, pokud to pozdní uzavření ukrajinského letového provozu bylo úmyslné, tak přineslo své sladké propagandistické plody.

Vždyť lidí na zemi je jak „s*aček“ a nějaká ta stovka v letadle nebo tisícovka v New Yorských dvojčatech nehrají přece, pokud jde o strategické zájmy, žádnou roli.

Jsem nepřítelem konspirativních teorií a myšlenka „řízených výbuchů“ mě rozčiluje. Ale zcela reálná je úvaha o tom, že nějací vysocí plánovači americké armády, CIA a dalších dostali hlášku o nějakých podezřelých okolnostech, svědčících o přípravě velkého atentátu.

A místo, aby tomu atentátu zabránili (sestřelení těch dvou dopravních letadel 11.září 2001 v nadpisu byla jen nadsázka), tak ho nechali proběhnout, aby byl dobrá záminka k útoku na Afghánistán. Tak dobrá, že nikdo ani necekl.

Prostě, výborně provedeno. A já mám takový ten neodbytný pocit, že za čas budu moci i o této provokaci (sestřelení malajského letadla) napsat: Ano, další zářez na pažbě našich skvělých amerických přátel. Za cenu pár stovek lidských životů porazili nepřítele.