Je svým způsobem zajímavé, jak někdo píše do kolečka o věcech o kterých nic neví.

A přitom žijeme v informačním věku, kdy není větší problém si tyto věci dohledat.

Protože systém plánování Rudé Armády byl nastaven útočně, a tudíž ČSSR, byla

v očích Moskvy, neobsazeným bodem mezi NDR a Maďarskem, vznikl první plán na vojenské obsazení již v roce 1962. Později potvrzený v roce 1965! Jediný problém, jak toho dosáhnout, byl Antonín Novotný. Tento muž se zdráhal a nikdy nepřipustil

pobyt sovětských vojsk na území státu a tím se stal problémem pro Moskvu. Ano,

byl to Rusové, kteří iniciovali tzv. Pražské jaro, a nikdo jiný. Neb jim šlo o odstavení

Novotného. Dubček, v Moskvě školený, měl být tou jejich loutkou. Jenom si neuvědomili, že cenzura, jednou puštěná ze řetězu, se může obrátit i proti nim.

Dubček, v dubnu 1968, již nemohl říci, že souhlasí s umístěním sovětských vojsk!

A tak se náš osud naplnil. Rusové dosáhl svého za cenu ztráty sympatie u západních

komunistických stran, veřejného mínění etc. Ale stálo jim to zato.

V zásadě máte pravdu a nepopírá to nic z toho co jsem napsal.

Tak Rusům vždy nejvíc vadila demokracie, ne neposlušní diktátoři jako Tito či "Čaušescu". Byli ochotni tolerovat hospodářské "úchylky" - jugoslávský revizionismus, masové pouštění na Západ - Tito neměl pro Jugoše práci, rumunský nacionalismus a orientaci na nepřátelskou Čínu, hodně silný Kádárův gulášový socialismus. Maďary ale zápaďáci dost "ojeb.li" - zadlužení, šílená licence např. autobusů MAN. Ale měli Coca colu, to je fakt. 21.srpen agrese byla - o tom není sporu.

Jak mohla být agrese něco, co bylo předem schváleno v bratislavském komuniké?

Tak letos začínáte se srpnem už 7.června...dříve jste to vytahoval až tak v červenci...asi velký nedostatek invence.

Zkuste prosím číst i něco jiného než mě (platí i pro pana Mudru a ostatní, kteří se podivují nad tím termínem 7.6.):

Jan Ziegler

Mezi 21. srpnem a 15. březnem je kvůli ruské aroganci velký rozdíl

Jistě, 72 let po skončení II. světové války už bychom se neměli pořád zabývat německou vinou. Někteří rusofilové namítnou, že i od okupace v srpnu uplynulo už téměř padesát let, ale velký rozdíl tu je.

6.6.2017 v 18:32 | Karma článku: 29.84 | Přečteno: 1098 | Diskuse

http://ziegler.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=607990

Proč rovnou nepřiznáte, že se vám tady v osmašedesátém ty tanky líbily?

Ja tu nebyl. Ani na roční výročí, kdy zabíjeli Češi.

Provokativní fantasmagorie s účelem rozpoutat diskusi.

Miloš mi Babiš.

Opakovaně se táži: Co jsem napsal fantasmagorického? Rád si to přečtu. Ale takto nelze reagovat.

Ve věci, kam se Evropa řítí v důsledku svých současných nesmyslů, se my dva, pane Hermánku v devadesáti procentech shodneme.

Ale sebemenší obhajování brutální invaze z roku 1968 a následné okupace po více než dvacet let ve mně vyvolává odpor.

Ano, sovětské rozhodnutí tu invazi provést, bylo svým způsobem logické. Byla to velmoc, my jsme byli její satelit, vývoj u nás se jim nelíbil, zachovali se tak, jak se velmoci chovají už nějakých šest tisíc let, co existují státy (protože po celou dobu, cos táty existují, existovaly velmoci a existovaly jejich satelity).

Avšak to, co je logické, nemusí být ještě morální a legální. Když nechám otevřené dveře automobilu, ve kterém budu mít větší finanční hotovost přímo vystavenou očím kolemjdoucích, a od toho auta odejdu, je logické, že dříve či později mi ty peníze někdo ukradne. Takový je prostě život, že určité procento zlodějů mezi námi žije. Logické to je, ale morální ani legální to není, protože peněženka volně přístupná v neuzamčeném autě zůstává i nadále majetkem příslušného člověka a její uloupení je prostě krádež.

Sovětský svaz se v roce 1968 zachoval logicky, ale nemorálně a z hlediska mezinárodního práva (které ostatně je ze všech práv nejvíce a nejčastěji ignorováno, ale na papíře existuje) i nezákonně.

Omluvu pro to nenacházím.

Pozor. Já zas tak moc neobhajuji. Já se jen ptám, proč to neustále někdo vytahuje?

Tak za prve - on nebyl jen Srpen, ale taky sovetsi poradci, 1956 v Madarsku, temer intervence v Polsku atd.

A precejenom je velky rozdil mezi Nemeckem 1939 a 2017 a ne zas tak velky rozdil mesi SSSR 1968 a RF 2017. A to nejen v urovni demokracie.

Ne nadarmo je stale platny vtip: S kym sousedi SSSR (dnes Rusko)? Odpoved: s kym chce.

Mezi Německem 1933 (nástup nacistů) a 2017 je 84 let. Mezi SSSR 1968 a 2017 je o něco víc, než polovina (48 let).

Inu, stačí si trochu zagůglovat a najít si české noviny z 15. března 1989. Zjistíte, že padesátému výročí německé okupace se média věnovala velice velmi. Víc nemám k textu pana Hermánka co dodat.

To je klidně možné, ale já píšu svůj subjektivní dojem.

Žádné výročí srpna 68 není v dohledu, nicméně vám to nebrání psát o okupaci, normalizaci, Chartistech. Proč asi? Vždyť vaše zvrácené názory jste prezentoval už mnohokrát a jsou všeobecně známé. Někdo vás nutí? Buďte rád, že to dožijete bez postihu v klidu.

Vysvětlení je jednoduché, viz wiki: Grafomanie či hypergrafie (z řeckého grafein - psát, mania - touha) je chorobná touha psát. V lékařském smyslu jde o chorobný stav mysli, pro nějž je typické psaní nesmyslných, nesouvislých shluků slov, v obecnějším slova smyslu termín označuje chorobné nutkání psát texty literárního charakteru, většinou bez ohledu na jejich kvalitu, případně slouží jako pejorativní označení pro autora málo kvalitních děl. Tomuto obecnému chápání je bližší odborný termín typomanie, který označuje chorobnou touhu po publikaci vlastního díla.

Tito lidé píší, ale to, co píší, bývá pouze shluk obecně uznávaných nepravd a to proto, že autor většinou ví to, co ví obyčejný čtenář. Pokud grafomani mají o něčem ponětí, tak se obvykle nedovedou řádně vyjádřit. Postižení používají slova k vyrovnání se se slovy a obrazy, které je obklopují. Někteří mohou být nadaní a pak jsou schopni psát i autobiografie a lyrická či epická díla. Postižení píší kdekoliv, po papírech, po stěnách, atd., pokud kolem sebe nic takového nemají, uchýlí se i ke psaní po pažích či po nohách. Jedinec má chorobnou touhu po vyjádření svých fantazií pomocí psaní, ale ona touha je více méně touha po vyjádření vlastní existence. Svoje dílo si většinou velmi považují, ale kvalita je většinou pochybná.

I když jsem byl tenkrát kluk, okupace to byla. Pamatuju, jak se k nám přišel umýt a ošetřit strýc, kterého ruské vojenské vozidlo vytlačilo z vozovky, když jel na motorce. Pamatuju poničené silnice pásy ruských tanků. Pamatuju z oblak se sypající letáky vyzývající ke klidu a kupování jen nezbytných množství základních potravin. Nikoho ze známých ani blízkých mi nezabili, ovšem my děti jsme měly docela omezený přístup ven, protože sem tam se střílelo.

Pochybuju, že by přítomnost amerických vojsk v Německu způsobovala něco podobného. A to už vůbec nemluvím o tom, že hned od počátku tato akce byla tehdejší čs. vládou za okupaci označena. O tom jsem rovněž neslyšel, že by americká armáda utajeně přijela do Německa a byla poté tamější vládou označena za okupační.

Zkrátka méně psát, více přemýšlet!

Ty rozdíly jsou marginální a zčásti zcela nepravdivé. Byla to právě US ARMY, která převážnou část Německa dobyla.

A Vy jste bydleli v centru Prahy?