- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Mně zde diskusní příspěvky od některých, stále stejných auorů připomínají smečku psů, kteří denně čekají, až se rozdají misky se žrádlem. Stejní diskutéři se nemůžou dočkat, jak to zase tomu Hermánkovi natřou a tak se každý den těší, co ten Hermánek zase napsal, jak ho zase sřežou.
To má být autorova životní zpověď nebo o co v tom blogu vlastně jde? Vysvětlí mi to někdo prosím? Děkuji.
Jiří, Jiří po čase jsem si dodal odvahu a přečetl Váš blog. Prosím Vás , když nemáte žádné téma ani nápad, fakt nemá cenu psát. Dopadne to vždycky blbě. A přestaňte konečně s tím diverzním třídním bojem,Vaši mateřskou organizaci zrušili už před 27 lety.
Měl byste možná pravdu, kdyby vás z nepravdy neusvědčoval ohlas čtenářů, kteří se vždy na autora vrhnou jako včelky na med.
Jirko, jsou jen dvě možnosti. Buď se snažíš provokovat za každou cenu, jsi zoufalý a osamělý stařík. Nebo ti už definitivně hráblo a jsi... zoufalý a osamělý stařík.
Provokovat na netu, to je sranda. Ale zkus to někde z očí do očí a budeš sbírat svůj umělý chrup.
To neudělá, na to je moc velkej srab.
Je samozřejmě bez diskuse, že odchod sovětských vojsk nezajistil jen Kocáb. Doba nazrála a byla to jen otázka času, kdy od nás vypadnou. Kdyby to ovšem dostal na starost někdo jiný (například soudruh Vyvadil), možná by se od nás courali ještě tři roky. V tom je hlavní Kocábova zásluha - že za tím tvrdě a nekompromisně šel. To není tak málo, jak se nám tady snažíte namluvit.
Kocáb o tom jen tvrdě a nekompromisně žvanil.
Posledni vete prvniho odstavce se ovsem musim smat. Vzpomente si na miníle diskuse.
Ano ano, uměl jsem to prostě vokecat.
Dovolím si citovat některé pasáže:
"Jistěže, jak před invazí 1968, tak i po ní byli nějací lidé, hlavně soudruzi, kteří SSSR buď skutečně nebo jen na oko, milovali."
"Hlavně po tom bolela hlava".
"Ale mně to bylo celkem u pihele"
"Myslel jsem si, a asi právem, že jsou placeni ruskou rozvědkou"
A máme dokonalý obraz autora.
Upřímně řečeno vůbec nevím co si o tom mám myslet. Tak třeba po vodce nebolí hlava nebo co, pane Flaško?
denně dvakrát zaprovokovat, zabít celý den nesmysly v diskuzi, toť smutný podzim života.
Modrý podzim, ten ja jako Blue Grass, ten nemůže být smutný.
Zora Vám to příležitostně osvětlí.