Ve stínu Holocaustu žijí Němci dle Koránu

Jistě, dnes je jich oficiálně ještě menšina, necelá 3,5% etnických Turků v Německu usazených. Ovšem, jak drasticky se tento poměr může v budoucích letech měnit a přehoupnout se přes 10% je otázkou.

S kamarádem Gerdem se znám od doby, kdy jsem se v Německu zbaběle schoval před čuměním do hlavní "ruských" tanků. Čuměním, které ještě dnes tak rádi zdůrazňují lidé, kteří chtějí nakydat hnůj na Rusko a jeho prezidenta, který v té době byl ještě chlapcem.

Ty tanky měly stálé stanoviště na Ukrajině, pilotovali je vesměs vojáci neruského, ale asijského původu na rozkaz Ukrajince či spíše Čuvaše Brežněva, tak, aby zachránily Gruzíncem Džugašvilim instalovaný sovětský model socialismu v Československu.

A přesně podle pravidla "vyznamenání viníků a potrestání nevinných" jsou dnes glorifikováni ti, kteří nás, jako mladí, pomáhali zavléci do sovětského chomoutu.

A kteří, již jako komunisté středního věku vymysleli takovou hovadinu, že sem Kreml, ač se mu vůbec nechtělo, musel poslat tanky.

To byla ta pravá zrada, zrada osmašedesátníků. Lidí, kteří buď ztratili nebo vůbec nikdy neměli zdravý úsudek a vrhli naši společnost, sice komunistickou, ale mnohdy již docela přijatelnou o dvacet let zpět a zkazili nám naše nejproduktivnější léta.

Ale zpět k tomu Německu a Gerdovi. Tak trochu jsme měli společné jídlo, společně jsme si vařili, společně nakupovali víno, dvoulitrovky ve skle Weisser Adler a taky občas nějaké moje děvče přešlo k němu a jeho zase ke mně a to celkem v dobré shodě.

Nakonec nás ty eskapády s děvčaty nerozdělily, ale spíš stmelily. Jak dlouho se ale ještě budeme kamarádit, to ví jen Bůh. Přece jen ročník narození 1941 znamená, že mu letos bude 75 let a je nebo alespoň stále byl velmi silným kuřákem.

A tak, když minulý týden volal, tak jsme byl rád, že je stále v pořádku. A řeč se vedla hlavně o dovolených, především těch jeho. A na moji poznámku "němečtí důchodci se mají", poznamenal suše, že jeho, o generaci mladší žena, ještě důchodkyní není.

Což ovšem, dle Koránu, není podstatné. Protože to, co žena činí, má jen poloviční hodnotu než muž. A nastal hovor o Koránu a o tom, že islámští teroristé Korán neuznávají a jednají svévolně. I kdyby to ale byla pravda, tak teroristé jsou jen jednotlivci.

To, co je daleko nebezpečnější, je ale "mírumilovná masa muslimů". Masa, před kterou se lze jen těžko nebo vůbec bránit. A Německo, ano je tomu tak, má ruce svázané vzpomínkami na Holocaust. Na příšerný, zdravému rozumu se vymykající zločin.

Zločin, který nelze srovnat ani s tureckou genocidou Arménů, ani  pověstnými sovětskými Gulagy, ba ani s druhou světovou válkou, která, samozřejmě, měla daleko více obětí na životech než byl Holocaust.

Z války a dokonce i z porážky ve válce, se národ otřepe a "jede" dál. Z Holocaustu se Němci, a myslím docela právem, otřepat nedokázali. Prostě ta myšlenka promyšlené likvidace jednoho národa v průmyslových továrnách na smrt se nevstřebává snadno.

A proto jsou Němci tak bezbranní. Jako někdo, kdo je sice silný, ale při minulém souboji se dopustil několika hrubých faulů a je v podmínce. A tak si "dává strašného majzla", aby na něj nikdo nemohl ukázat a říci: Podívejte, jejich dědové spáchali strašný zločin a už je to tu zas.

Proto ta bezbrannost vůči kriminálním přistěhovalcům. Zajisté, ne všichni jsou kriminálníci, to určitě ne, ale i s těmi "slušnými" má Německo problémy. Jediné racionální řešení tohoto problému by bylo bývalo  umístit všechny příchozí do jakýchsi "filtračních táborů", které ovšem příliš připomínají koncentrační tábory.

To by asi mnohé příchozí "plavce přes Bospor" (já, vím, že jinudy. Ale je to předěl mezi Asií a Evropu) odradilo, kdyby věděli, že celou dobu čekání na azyl či vyhoštění stráví v lágru.

Němečtí politici teď musí do dna vypít kalich hořkosti, způsobený nejen Mutti Merkel, to je jen vrcholek ledovce, ale celé předposrané německé politiky, která toto dopustila a ohrozila tím i nás.