Je Rusko náš spojenec nebo nepřítel?

Je to už čtyřicet let, co jsem po vojně nastoupil do Výzkumného ústavu zemědělských strojů ve Stalinově ulici v Praze Chodově. Nedivte se prosím, v době stavby VÚZS nebyl Chodov součástí Prahy a tak unikl destalinizaci.

Naše generace náctiletých ještě jezdila na mládežnické tancovačky v Chodově ze Spořilova šedivým meziměstským autobusem a teprve 1.1.1968 se Chodov stal součástí Prahy a v té době měli komunisti jiné starosti než přejmenovávat ulice.

Trochu dlouhý úvod, ale vzhledem ke Stalinovi nutný. Do toho VÚZS nastoupil krátce po mně jistý pan V. syn nějakého velmi významného činovníka, snad dokonce šlechtice z okresu Mladá Boleslav. A ten vyprávěl, jak velitel četnické stanice ukazoval za okupace plnou zásuvku anonymních udání.

Ta udání přicházela od "loajálních" českých občanů a jejich jediným smyslem a cílem bylo očernit a poškodit souseda. Takoví prostě ti lidé byli a asi ještě jsou, i když těch možností je dnes patrně méně než dříve.

A tento pan V. mi opakovaně říkal (vykali jsme si, protože mezi námi byl generační rozdíl) "řekněte, pane Hermánku, jak se pan Churchill mohl spojit s takovým zločincem, jako byl Stalin?" A já na to "hmmmm, to víte, potřeboval vyhrát válku".

I my dnes potřebujeme vyhrát válku. Sice ne tak velkou, ale zase ne až úplně malou. Jde o hodně a současné Rusko má mnoho trumfů v ruce. Nejenom potřebnou vojenskou techniku, vycvičené a věci oddané vojáky, ale také politické odhodlání věc řešit.

A co my "nevděčníci"? Spousta lidí zde zastává asi toto stanovisko: Dobře, tak nám s tou Sýrii pomozte, ale stejně jste zločinci z principu, pohrobci Lenina a Stalina, rození agresoři. Přepadli jste Ukrajinu, ukradli Krym a nyní se tváříte jako "Svatá Dala neví komu".

Ukrajina není nic jiného než další díl velmocenských hrátek. První poválečné kolo vyhrál Západ K.O. Celý sovětský blok a po něm i samotný SSSR se rozpadly a proti veškerým slibům bylo NATO rozšířeno o bývalý "východní blok".

Pak se ještě Havlovým humanitárním bombardováním podařilo srazit na kolena Srbsko a loupež Kosova byla dokonána. Poté ale nastaly skoro dvě dekády relativního klidu, které troch zpestřily "Jeptišky z Petrohradského biologického muzea", které se posléze personálně převtělily v Pussy Riot.

To ale byla jen taková dělostřelecká příprava před frontálním útokem na Ukrajinu. Vždy postačí podpořit jednu stranu konfliktu tak, aby převážila nad tou druhou a na Ukrajině to byla velmi snadná práce.

Kdyby vše ideálně probíhalo tak, to bylo naplánováno, tak dnes, pod nějakou záminkou, vlaje nad Sevastopolem vlajka USA, stejně jak kdysi, za "tuhého komunismu" vlála na petřínském svahu nad americkou ambasádou.

A toto byl, podle mého názoru, základní smysl té ukrajinské operace. Posunout hranice NATO až těsně k ruským hranicím a Rusko tím silně znejistět. A současně by ztráta Krymu, který by padl do amerických rukou, patrně znamenala Putinův politický a možná i fyzický konec.

A pokud by nějaký "borec z Frýdku Místku" chtěl žvanit něco o nulové ba záporné strategické hodnotě Krymu, tak ho upomenu na počátek 60. let a na tzv. Kubánskou raketovou krizi. Vznikla proto, protože SSSR umístil na Kubě rakety středního doletu.

Jsou menší a levnější než mezikontinentální rakety a přesto by dokázaly zasáhnout značnou část USA. A to samé, v nezměněné podobě, platí pro Krym, který je Rusku ještě blíž než Kuba USA. Žádná velmoc na světě nemůže takové ohrožení strpět a USA to také nestrpěly.

Ale zpět ke zcela aktuálním věcem. Potřebujeme vyhrát nad Islámským státem, to je jasné. Všichni unisono tvrdí, že bez pozemní operace to nejde. ALE včera jsem ve zprávách, tuším TV NOVA viděl reportáž a bombardování IS.

Toto bombardování je daleko slabší než jaké bylo za operace Pouštní bouře a nesrovnatelně slabší než jaká byla intenzita "humanitárního bombardování" Srbska.

Srbsko to po pár týdnech vzdalo a připustilo loupež Kosova a tak je otázka, zda by opravdu intenzivní bombardování nevyhnalo IS alespoň ze Sýrie.