Zlatej Saddám, zlatej Kaddáfí a zlatej socialismus...

Vy ten vtip neznáte? Dotaz na Radio Jerevan: A prosímvás, kdy už bude socialismus zlatej? No, to je jednoduché, v komunismu. To budou všichni říkat: "Jo, socialismus, ten byl zlatej...". 

A protože dnes máme právě týden od "slavného výročí" 21 srpna, tak mi dovolte, abych se ještě chvíli nezabýval 71 mrtvými běženci v Rakousku a dalšími dvěma stovkami v moři a ztratil ještě "Několik vět" o té "ruské okupaci".

Nebyla sice ani ruská a ani to nebyla ta pravá okupace, ale na protest proti ní jsme chvíli nepili ruskou vodku a spokojili se s nějakou tou českou samohonkou. To, co mě na té věci nejvíce udivuje, je, že zde teskníme, jako bychom 21.8.1968 "ztratili svobodu".

Kokota dreveného, plechom pobitého jsme ztratili svobodu. Ztratili jsme iluze o ilizi o svobodě, nic jiného. K žádné svobodě, snad kromě té virtuální, jsme si nečichli. Svobodu jsme ztratili v letech 1938-1939 a získali ji až po padesáti letech.

A ne v průběhu "Pražského jara". To byla pouze Těšínská jablíčka, na která jsme se těšili. Oplakávat 21. srpen 1968 je totéž, jak oplakávat den, kdy jsem dostal výměr o invalidním důchodu místo dne, kdy jsem se nezodpovědně zmrzačil.

Je pravdou, že SSSR by si ten komunistický režim u nás protlačil tak jako tak, ale my jsme mu to nesmírně ulehčili. A to jednak volbami v roce 1946, kdy jsme si naprosto svobodně a demokraticky zvolili vládu s převahou komunistů.

A pak také tou velmi širokou škálou "užitečných komunistických idiotů", kteří s nadšením v srdci a s písní na rtech vládu KSČ a tím také poddanství SSSR prosazovali. A abych stále nepoukazoval na jednoho člověka, Jiřího Rumla...

Tak řeknu, že i Ludvík Vaculík, Pavel Kohout, Milan Kundera a další, všichni "užiteční idioti", kteří podporovali to naše područí Sovětskému svazu, nás hned po válce, a nikoli až 21.8.1968, do toho sovětského vazalství dostali.

Ještěže Václav Havel se tomu členství v KSČ vyhnul a mohl, jako zástupce zaniklé buržoazní třídy promluvit k delegátům IV. Sjezdu československých spisovatelů. Ale naštěstí pro nás všechny se mu pak zase podařilo se k té buržoazní třídě navrátit.

A jakou to má souvislost se Saddámem Husajnem, Muammarem Kaddáfim a dalšími, "humanitarně zbombardovanými" diktátory? Jednoduchou. Zatímco, my Češi jsem povahy klidné, mírumilovné a nebojovné, jiné národy takové nejsou.

Již třeba takoví Maďaři. Naši milí, komunistickou stranou ovládaní sousedé (tehdejší sousedé, samozřejmě). Vzali to při Budapešťském povstání pěkně zvostra a Chruščovova armáda je také pěkně zmasakrovala.

Chruščov totiž mezitím už prodal Krym Ukrajině a tak měl zač válčit. Ale u nás? I když jajkáme, kolik obětí "okupace" měla, proti Maďarsku to byla procházka růžovým sadem a to na obou stranách konfliktu, který v podstatě žádný nebyl.

Ale, co platí v Československu, neplatí nikde na Středním Východě nebo v Africe. Tam pád diktátora (s oběma očima silně přimhouřenýma bychom Antonína Novotného mohli považovat za diktátora) vyvolá takový chaos, že se země třese.

A jenom euroameričtí nebo spíš ti američtí idioti se třesou na to, že nějakého diktátora sestřelí z jeho trůnu, oběsí ho nebo jinak zmasakrují a bude klid. Velké hovno přátelé.

Zničili jste stabilizující prvky v Iráku, Libyii, pokusili jste se o Tunisko a Egypt a samozřejmě i o Sýrii. A to jsem dozajista ještě na některé země zapomněl.

Ale ti lidé vás tam prostě nechtějí. Oni vás nevítají jako osvoboditele, a to ani v Afghánistánu, kde se to neúspěšně snažíte předstírat. Tak si prostě ty stovky tisíc běženců přidejte na svůj účet

A připište k nim, samozřejmě i ty tisíce, které na "cestách za štěstím", na které jste je vy, svoji nezodpovědnou politikou, nezodpovědným, Havlovským vývozem lidských práv a humanitárním bombardováním poslali.