Raději nádraží Sira Nicolase Wintona než letiště Václava Havla

Tím, samozřejmě, nechci říci, že by si Václav Havel to letiště případně nezasloužil, ale to, že jeho přejmenování bylo velmi nakvap, prakticky na podnět jediné osoby. Fera Feniča. Pak se toho, samozřejmě chytli další, ale...

Ale byl to spíš takový samospád nežli rozvážný čin. Nikdo nechce Václavu Havlovi odepírat jeho zásluhy  vlast, tyto zásluhy by však neměly být lakovány narůžovo a chyby a nedostatky, popřípadě i zásadní postoje Václava Havla zamlčovány.

To, že se Václav Havel stal prezidentem kapitalistického a tudíž i demokratického státu, ještě neznamená, že takový byl jeho cíl a takový byl jeho program. Nebyl. Jeho programem, jako kovaného levičáka, byl tzv "demokratický socialismus".

Yetti, kterého nikdy nikdo ve skutečnosti neviděl a který již z principu nemůže existovat. A v šedesátých letech vidíme u Václava Havla několik velmi významných signálů tímto směrem. Nejprve jeho výslech na StB, kde, jak všichni věříme nic nepodepsal, nic neslíbil.

Ale jeho kritika kapitalismu po návratu ze Západu a jeho oddanost myšlenkám socialismu byla tak zřejmá, že byl zařazen do škatulky "Kandidát pro další spolupráci". A to samé sjezd spisovatelů v roce 1967. Bylo by samozřejmě krásné, aby takový sjezd byl otevřený všem politickým směrům.

Ale nebyl, byl to sjezd komunistického Svazu spisovatelů a prakticky všichni významní řečníci byli komunisté. Až na Havla? Opravdu tomu tak bylo, že nestraník z buržoazní rodiny mohl jen tak, "mirnichtsdirnichts" hovořit z tribuny sjezdu komunistických spisovatelů?

Asi ano, když si dnes neumíme nic jiného představit. Ale já v té době žil a musím říci, že Havlova oddanost myšlenkám socialismu musela být hodně velká nebo se uměl perfektně přetvařovat. Měl snad různé mimikry pro různé příležitosti.

Vynechme Chartu 77, která nám všem vlévala krev do žil (více snad ještě Společnost pro veselejší současnost dobře vybavené Báry Štěpánové), která ale (Charta, ne Štěpánová) byla současně útočištěm zarytých stalinistů z 50. let, kteří po svém vyhazovu z KSČ tam ronili krokodýlí slzy a předstírali boj za demokracii.

Jistě, soudruzi, demokracii ano, ale pdo naším vedením. Pod vedením spolehlivých soudruhů, které pravicový oportunista Gustáv Husák vyštval z jejich tvrdě zasloužených pašalíků a kteří by se tam velmi rádi vrátili.

Prezidentství Václava Havla bylo krásnou úlevou po desetiletích komunistického marasmu a kožených komunistických funkcionářů. Ovšem více rozmyslu, více naslouchání rad zkušených to tehdy s tou amnestií chtělo.

Samozřejmě, v prvních dnech prezidentství se na Havla taková vlna nenávisti, jako později na Klause, za tu amnestii nesnesla. Ale, že by národ byl nadšený? To ani náhodou. Ale nechtěl se strefovat do "velikána", který nám z chalupy na Hrádečku "vybojoval" svobodu.

Každý politik bývá hodnocen podle svých činů, podle výsledků své práce. A nikoli podle nejrůznějších proklamací. Václav Havel absolutně nesedl Slovákům. Něčemu samozřejmě zabránit nemohl, v něčem se ale zachoval naivně až negativně.

Samozřejmě, neumím to kvantifikovat, ale dovolím si myslet, že Václav Havel na Pražském Hradě přispěl několika desítkami procent k celkové nasranosti Slováků a jejich touze ze svazku odejít. Samozřejmě, málokdy člověk za takové antipatie vědomě může, ale tady byly zcela jednoznačné.

Ale to, co se naprosto jednoznačně počítá, je fakt rozpadu Československa za dobu faktického prezidentování Václava Havla, i když vím, že stát se formálně rozpadl až po jeho abdikaci.

Takže žádná jednička s hvězdičkou jako pro Sira Nicolase Wintona. Kdepak. U právě zesnulého pane Wintona nemám žádné pochybnosti. Prostě, čistá duše, která v době, kdy to bylo potřebné, dělala to, co bylo potřebné. A zachránila tak mnoho set lidských životů.

U Václava Havla, ať se na mě nikdo nezlobí, tento prvek nezištnosti naprosto pokládám. Už jen povolání dramatika jej předurčovalo k tomu, aby se snažil o slávu, aby se prosazoval, aby se tlačil dopředu. Prostě Winton-Havel: Voda a oheň.