WYSIWYG, ženská ňadra a Lacinova konspirační teorie…

Jeden diskutér se k mému dnešnímu článku SU-25 a Mariupol: Konspirační teorie nebo jen obyčejná pomluva? dožadoval děvčat, „Báva“ a Laciny. Psát o skvělých vozech BMW je nošením sov do Athén, ale o děvčatech lze několik slov ztratit. Jen bloud může říci, že ženská ňadra nejsou důležitá a že ženy vyhazují spousty peněz nadarmo.Ovšem ne vždy zde platí WYSIWYG ("What You See Is What You Get".) Ale to, proč se můžete dočkat zklamání není jen silikon, ale třeba takové ty molitanové vložky do podprsenky, které rázem zchladí každou vášeň. Přesto dám jednu žertovnou historku k dobru. V dubnu 1992 jsem se podruhé ženil a bral si pannu nevěstinku a nastávající matku v jedné osobě. A jak jsme tak na radnici Prahy 10 stáli a čekali na oddávající, ona se najednou vynořila za zákulisí a ňadra se jí nezaměnitelným způsobem zavlnila. A tak jsem se přichýlil k nastávající a pravil: „Vsadím se, že nemá podprsenku“. A všichni musíte uznat, že jsem měl kliku, že obřad proběhl a po čenichu jsem dostal až potom. A „Lacinův WYSIWYG ?“ Snadné. Většina obyvatelstva této země, mohutně zmasírovaného médii, vidí za tím videem zlotřilého, až do té doby zcela vzorného řidiče, piráta silnic. Piráta, který tu laňku bílou, nevinnou, bezohledně vystrkal z dálnice až k jejímu úplnému kotrmelcování. Pokud se ale nad celou to věcí více zamyslím, musím nevyhnutelně dospět k závěru, že jediný, kdo tuto verzi potvrzuje, je spoluviník celé té nehody. A že to dělá proto, aby byl z celé věci vyviněn(a). A to ne kvůli případnému trestu, byl by vzhledem k následkům mírný, ale kvůli (ne)způsobilosti k řízení. I tomu nejlepšímu řidiči se může stát, že přehlédne auto v mrtvém úhlu zrcátka a ten, kdo tvrdí, že se mu to nikdy, hlavně při únavě, nestalo, tak asi nikdy neřídil. V naprosté většině případů totiž řidič v pravém pruhu nereaguje panicky a nestane se vůbec nic nebo to odnese jen pár plechů. Mně se to stalo tak, že jsem „osolil“ auto v pravém, ten na to ale rozhořčeně reagoval a začal se mnou závodit. Ale já, nový nafoukaný majitel výkonného auta, jsem vůbec nedbal. Bez dalšího otáčení hlavy (v zrcátku jsem to auto neměl) jsem to „vrazil“ do pravého pruhu a došlo k jasně citelné „teči“. Naštěstí jen moje pravá zadní guma se potkala s jeho levou přední. Show pro média se prostě nekonalo. On mě tím nárazem rozhodil, já to srovnal, abych to nenapral do svodidel, a vesele jsme oba uháněli jako Šemík k Neumětelům (ku Praze). Stalo na nájezdu Chodov směr Centrum v létě roku 2006.