Když se zmýlí lékař, může to být i tragédie, ale v Havlově případu

to je spíš komedie nebo tragikomedie. Píši to so odvoláním na dnešní článek MUDr. Vodvářky Začíná nová éra kopání do Václava Havla s tím, že autora, který je lékařem, čtu často a rád a buď s ním velmi souhlasím nebo velmi nesouhlasím. No a v případu tohoto článku se musím buď jen usmívat nebo dokonce smát, od ucha k uchu.

Začnu od fyzického konce ikony a tím současně od začátku budování onoho „člověka z mramoru“, Václava Havla. Pan doktor asi nikdy neslyšel o naprosto základní poučce, která říká „o mrtvém jen dobře“.

Ta poučka se ale, jak se mnozí mylně domnívají, netýká celého posmrtného období zesnulého, ale pouze a jedině jeho pohřbu. Tedy, posledního rozloučení s rahým zesnulým i kdybychom ho za jeho života vůbec nesnášeli nebo v krajním případě i nenáviděli.

Pokud třeba někdo az života stále pil, kradl, děvkařil a mlátil svoji ženu, tak bychom na pohřbu mohli třeba říci, že byl citlivý a emotivní a všechny konflikty řešil zpříma. Nebo něco podobného a stejně blbého.

A pokud je drahou zesnulou žena, která nenechala jedny kalhoty na pokoji, tak u ní můžeme třeba říci, že měla široké srdce, do kterého byla schopna pojmout své bližní (myšleno chlapy) a podobně.

Ty příměry jsem si vymyslel a možná nejsou nejlepší a jazykový korektor Hejna mi je vytkne. Mně prostě komunisti humanitní vzdělání na prestižních školách neumožnili a tak píši, jak mi to narostlo.

A jakou to má souvislost s Havlovým pohřbem? Obrovskou. Je naprostou naivitou citovat Klausova slova nad Havlovou rakví, protože ten, kdo si myslí, že politici hovoří upřímně, ten by měl vrátit vysvědčení ze ZDŠ.

Klaus prostě je politikem se vším všudy a jestliže tak vstřícně vycházel přání vdovy po Václavu Havlovi, tak já si myslím, že tak činil ze dvou důvodů. Hlavně chtěl splnit zadáni, které jako prezident státu měl a pak si také myslím, že Havla měl lidsky velmi rád.

Jsou zde primitivové, kteří nechápou, že je možné mít někoho lidsky rád, chodit ho do nemocnice povzbuzovat, aby ten svůj boj ještě nevzdával a přitom přímo nesnášet jeho politické postoje, myšlenky, projekty a činy.

Tak toto byl, podle mě poměr Václava Klause k Václavu Havlovi a ve smyslu rčení „o mrtvém jen dobře“ bych i já, velký kritik Havlovy politiky Klausova slova při smutečním ceremoniálu podepsal.

Pan doktor Vodvářka píše, a zde si nejsem jist, zda z jeho strany jde o rafinovanou manipulaci nebo spíše o absolutní neznalost a naivitu. Ale nejspíše jde o naivní, ale mnohdy velmi úpěšnou snahu namluvit národu to, co chce slyšet.

„Václav Havel jistě mohl zavelet národu, aby se vzbouřil a násilně převzal moc.“Dovolte, pane doktore Vodvářko, abych se přikurtoval k židli a smíchy nespadl ze schodů. Jaký Havel, jakému národu? Vždyť ještě v říjnu ten národ vůbec nevěděl, jak vypadá.

Ano, jméno Václav Havel asi trochu znal, já třeba již od roku 1965, ale jeho fyzická podoba prostě známa nebyla a ta je pro vůdce dost důležitá, že? Nemůže vystupovat odněkud za zákulisí jako nějaký „Velký Bratr“, jehož zjev není zná.

Jak jinak by bylo možné, že skupince Havlových přátel se na jeho říjnové narozeniny v roce 1989 podařilo do přílohy Rudého Práva, která se jmenovala Haló Sobota, vpašovat Havlovi, pod literárním jménem Vaněk, gratulaci.

A nejen to, že Havel velet nějakému povstání neuměl, nemohl a také nechtěl, ale zde vůbec nebyla žádná skupina, která by chtěla povstat. A bez povstalců se povstání dělá jen velmi špatně, je to pak takové obdoba cestování „prstem po mapě“.

A co, tedy, pane doktore Vodvářko, Václav Havel byl jiného než „reformním komunistou“? Reformní komunista, to je něco takového jako Yetti.

Fyzicky je jeho podoba samozřejmě známá, možná že „Saša“ Dubček byl toho protagonistou, ale já si spíš myslím, že s ním vývoj prostě jen cloumal a on nevěděl, která bije a jak se k tomu postavit.

Prostě a jednoduše, reformní komunista je levicově orientovaný člověk. Ostatně víte, jak se Havel dostal do evidence StB jak kandidát tajné spolupráce. Po návratu ze Západního Německa v době, kdy skoro nikdo na Západ necestoval, si ho StB pozvala k výslechu.

A na tom výslechu, a myslím si, že ni nepředstíral, velmi upřímně poplival západní kapitalistický systém, se kterým nechtěl mít nic společného.

A po nějakých 25 letech dával rozhovor, těsně před „Listopadem“, ve kterém říkal, že zcela určitě nechce návrat ke starému, kapitalistickému, pořádku.

Prostě, reformní komunista, tedy člověk levicového zaměření, který na jedné straně nechce autoritativní socialismus sovětské střihu a na druhé straně odmítá svobodnou společnost se soukromým vlastnictvím výrobních prostředků, trhem a systémem více stran.

Prostě a jednoduše, reformní komunisté se snažili „upéci zmrzlinu“ tak, aby ten žár pece přestála. Udělat společnost, která by byla socialistickou, ale přestála systém více stran a volného trhu.

Skvěle to je popsané v lidové písni, moc pěkně provedené kapelou Čechomor: a přesně tak si to představoval reformní komunista Havel a jeho souputníci v roce 1989. Nový socialismus bez kapitalistických prvků Třetí cesta neboli Havlův paskvil

Kdyby tady byla taková panenka, která by mě chtěla
|:která by mě chtěla, syna vychovala, přitom pannou byla:|

Kdybych já ti měla syna vychovati, přitom pannou býti
|:ty by jsi mně musel kolíbku udělati, do dřeva netíti:|

Kdybych já ti musel kolíbku udělati, do dřeva netíti
|:ty bys mně musela košiličku šíti bez jehel a nití:|

Kdybych já ti měla košiličku šíti bez jehel a nití
|:ty by jsi mně musel žebřík udělati až k nebeské výši:|

Kdybych já ti musel žebřík udělati až k nebeské výši
|:lezli bysme spolu, spadli bysme dólů, byl by konec všemu:|