Zdravím všechny nepřátele Ruska. Já mám ale raději USA…

Ptáte se proč? Je to velká nádherná země, byl jsem tam několikrát, dobře se tam domluvím i po telefonu a mohu si tak objednat co chci. Benzin tam je levný, dálnice dobré a k tomu spousta přírodních atrakcí, jako třeba Las Vegas, Reno, San Francisco nebo samozřejmě ta nejkrásnější z nich,  Big Apple NYC. Nic takového jsem v Rusku nezažil a mám obavu, že již ani nezažiji.

To ovšem neznamená, že budu sanovat amerického komunistického prezidenta, jeho podplacenou vládu a rozpínavé firmy, které hledají odbyt pro své zbraně nebo rády drancují přírodní bohatství Iráku a dalších zemí.

Prostě a jednoduše, v soutěži krásy, modernosti, výkonnosti a módnosti vítězí jednoznačně USA, ale v kategorii seriózní zahraniční politiky zase Ruská Federace.

Vůbec nepochopím duševní pochody člověka, který někde vyšťourá nějakou historku o tom, jak se kdesi v Rusi, na dálné stepi, ve fabrice s dvěma kuřecíma nožkama, která se stále otáčela k lesu a od lesa, chlastalo.

A pak to ještě dedikuje mně, Olšerovi, Fojtíkovi, Vyvadilovi a možná ještě pár dalším. Co to je za logiku a co to je za slušnost? Já jsem s dotyčným krávy pást nechodil a i kdyby, tak ani toto by ho neopravňovalo psát takové slaboduché slátaniny.

Pokud to chceme rozštípnout, tak stačí, jako ti židovští obchodníci ve vlaku, říci jedno jediné slůvko, jedno jediné číslo jedna: Majdan. Od toho se vše odvíjí. To je jakési, z křesťanského hlediska, zmrtvýchvstání Ježíše Krista.

Věříš na zmrtvýchvstání? Pak jsi dobrý křesťan. Ale nevěříš li, budeš, stejně jako Ježíš, ukřižován. A naprosto stejné to je s Majdanem. Věříš, že ten virvál, ty výtržnosti, ty vraždy a to násilí na poslancích bylo OK? Jsi náš malý Peszynski.

Ale, když nevěříš, tak jsi rusofil, komunista, agent, kremlbotka a možná ještě asi tak deset jiných invektiv by se našlo.

Tak to u nás chodilo za komunistů, když se někdo cukal, tak přišli pánové v baloňácích. Dnes už sice nechodí, zato je každý nespokojenec vymáchán na Internetu.

Ale, dosť bolo tých vážných rečí. Vzhůru do erotična a zábavična. Žádnou erotickou historkou s nějakou rusandou se ale pyšnit nemohu.

Nicméně, možná, že některá byla tak perfektní nejen v angličtině, ale i ve francouzštině (ta je pro milostné hrátky ještě důležitější. Zvláště pak ve variaci  9*7+6), že jsem to vůbec nepoznal. On takový sex bez zbytečných řečí má něco velmi do sebe.

S Američankou takovou erotickou nouzí netrpím. Ale v zásadě lze říci, že jsem dopadl jako Bill Clinton, i když doutníkové hrátky se nekonaly. Ovšem pravá akce také ne. Měla krásné jméno, jmenovala se Hollins College Summer Tour.

Byl to zájezd americké dívčí školy do Evropy a já s Jirkou Traurigem jsme jim dělali průvodce. Hotel Vítkov to jistil a my vyrážely do normalizační Praha za zábavou. Prací pro cestovní ruch jsem si v lokále „U Malířů“ vytvořil pozici štamgasta a tak vyrazit tam s několika dívkami nebyl žádný problém.

To, co se dělo an zpáteční cestě netřeba rozebírat, byla to naprosto klasická ochmatyka. My dva jsme se proto zdrželi a dívky nás opustily. Když jsme ale okolo druhé rámo dorazili do hotelu Vítkov, bylo zle.

Recepční už vydal všechny klíče a tak jsme se až do božího rána zabavovali na lavičce v parku tak, jak to mladí lidé obvykle dělají. Už svítalo. A jestli někdo z protějších baráků trpěl nespavostí, tak se musel dobře bavit.

A ještě, na opakované prosby, něco o „bávíčku“. Má LPG-rýmičku, některé Zündspulen nepálí tak, jak LPG požaduje. Na benzin ta jiskra do válce stačí, ale na plyn ne. A tak jsem ty cívky objednal a příští týden budeme montovat.

Hezký den