97% nápoj je nepoživatelný. I na Krymu…

Pokud vím, tak nejvíc „grádů“ má rakouský Stroh Rum, 80%. Za kruté Husákovy totality si jej kamarádi z VÚTECHP nechali dovézt z Vídně a byl to u nich takový chyták na hosty. „Pocem, Jirko, tohle si musíš dát..“. Několikrát jsem se tomu pití vyhnul, ale pak jednou jsem tam nebyl autem a nebylo zbytí než ochutnat. Hrozné. Ono to pitivo ale není určeno ani tak k přímé konzumaci, ale jako doplněk nápojů, dezertů a podobně. A proč Stroh – sláma? Protože se tak jmenoval jeho tvůrce, Sebastian Stroh, který tuto delikatesu v 19. století v Rakousku poprvé vydestiloval.

Ale konec okecávání a pojďme ihned na věc (Vy nevíte, jak miluje Marxista? Jde ihned na věc). Byl jsem, spolu s panem Fojtíkem, a patrně i dalšími, označen za „naivu“, protože věřím 97% výsledku krymského referenda.

Ani nevím a nechce se mi to „googlit“, jaký ten výsledek ve skutečnosti byl, ale opravdu nenacházím rozumnou odpověď na otázku, proč ne 97% souhlasu s nezávislostí toho poloostrova.

Jistě, Rusů tam nežije 97%, to nikdo netvrdí. Je to něco přes 50%, tuším, (bez záruky) že to je 58%.

Ale to máte to samé, jako s pivnicí U Tygra, kde kdysi nějaký velmi zmatený televizní speaker oslovoval v přímém přenosu pana Hrabala pane Párale a pan Hrabal se tvářil tak nasraně, že to bylo až zábavné.

Stalo se to u příležitosti návštěvy velmi populárního amerického „doutníkového“ prezidenta Billa Clintona, který, i když nařídil to bombardování Bělehradu, tak jinak nebyl žádný suchar. Pil pivo, hrál na saxík a sváděl praktikantky.

No, já si myslím, že americký prezident, pokud to zrovna není Barack Hussain Obama, nikoho moc svádět nemusí. Že před ním každá žena či dívka ráda „hodí záda“.

A protože Bill je jen asi o dva roky starší než já a byl v roce 1968 v Praze, zajímalo by mě, přes kolik spojovacích článků by se člověk dostal k němu do postele.

Myšleno samozřejmě obrazně, protože ani jeden z nás není 4%. Bill je skutečně ročník 1946, takže v roce 1968 mu bylo přesně 22 let. A protože i mně, hloupému a ošklivému Čechovi se občas povedlo nějakou to dívku na záda položit, tak co takový hezký a chytrý Američan?

Tomu musela děvčata do postele přímo skákat. A moje úvaha je vedena tím směrem, kolik spojovacích článků, tedy dívek-chlapců-dívek a jejich postelního skotačení by bylo potřeba, abych se dopracoval až k Billovi?

Pro ty, co pomalu chápou ještě jednou. Skotačil jsem třeba s Ančou, tak si to, kromě mě rozdávala i s Vašíkem, Vašík zase s Vendulkou, zase s Frantou a po nějakém určitém počtu kroků bychom došli k někomu, koho měl Bill v roce 1968 v posteli.

Ale opusťme prokleté téma sexu. Zdejší publikum je velmi prudérní a ani nechci vidět ty reakce. Nejraději bych tu diskuzi zavřel. Ale to by zase synek, ani Zárybnický nebo koule neměli prostor ke svým inteligentním výlevům a vraťme se na Krym.

Takže, pokud jste někdo byl U Tygra, tak víte, že to je proslulá pivnice, kde se pije co? Pivo. Jistě, občas se vyskytne jedinec či spíše „jedinka“, která pije něco jiného. Ale k Tygrovi se prostě chodí na pivo, takže 97% počet pivařů tam asi není tak špatný odhad.

Kdo pivo nemá rád, k Tygrovi nechodí a přesně to se dá říci o krymském referendu. Vzhledem k početní převaze Rusů považoval každý odpůrce za zbytečné k referendu chodit.

A protože se zde obecně tvrdí, že otázky v referendu byly jen ANO a ANO, poslyšte, co k tomu říká Wiki:

„The referendum asked the people of Crimea whether they wanted to join Russia as a federal subject, or if they wanted to restore the 1992 Crimean constitution and Crimea's status as a part of Ukraine.“

Pro ty, kteří nejsou zběhlí v angličtině, zběžně přeložím: Otázky byly dvě: Za prvé, zda volič chce, aby se Krym připojil k Rusku a za druhé, zda volič chce obnovení krymské ústavy z roku 1992 podle níž byl Krym součástí Ukrajiny.

Můj názor je ten, že kdo chce tepat Rusko a Putina, tak si na Krymu vyláme zuby. Jednak národností statut poloostrova (etnických Rusů tam v době referenda bylo dokonce přes 60%), tak i jeho historie.

Ano, hranice se nemají přepisovat, ale staré křivdy se mají napravovat. Takže v otázce Krymu jde jen a pouze o to, co si odpůrce nebo naopak příznivec znovupřipojení Krymu k Rusku vytkne jako svůj „bitevní prapor“ a vždy ta argumentace, ať ta nebo ona bude vždy mít nějakou hlavu a patu.

Nicméně v mezinárodních vztazích rozhoduje vždy současný stav a ten je dnes jednoznačný. Proto by si odpůrci Putina a Ruska měli hledat jiné téma. Třeba jak 1.500 ruských tanků přeletělo ukrajinské hranice maskováno za pytle s moukou.