Radovánky zlaté socialistické mládeže.O sex jde vždy až v prvé řadě

To jsem si sice vypůjčil od Václava Klause, ale je to nesmírná pravda. Vždyť dokonce u PTP, kde lidé zmírali jak mouchy chytil někdo, snad Jasánek tripla? Tedy lidově tripla, správně kapavku. Sexuálně přenosnou chorobu. Tak  ta hrozila i tehdy, ale byli jsme šťastná generace, která nepoznala ani výraz a ani důsledky choroby AIDS. Ale sex je taková všední věc. Jenom Jarda zvaný prdelka, který  kromě svého vlastního neuměl žádný jazyk, ten vlastní ale používal hbitě a ke spokojenosti dam, snad přitom chodil ba ryby nebo co? Říkal, že si natrhl udičku – chodil s takovým obvazem, na WC mi ho ukazoval a říkal, že rybolov v dánských nebo snad dámských(já mu správně nerozuměl) má lékařem zakázán. Problém nás, personálu Socialistického svazu mládeže tábora Živohošť na Slapech bylo to, že jsme se nedokázali opít. Tedy, jinak řečeno, v průběhu služby s účastníky zájezdů (inspirovali jsme Michala Viewegha) jsme měli zapovězeno nějak výrazně chlastat, jedno dvě, tři čtyři nebo pět piv bylo povoleno. Stupeň opilosti celého štábu byl tedy při skončení služby trestuhodně nízký a náš velký šéf, Petr Dlouhonohý to řešil hrou BUM. Hra BUM je podobně zkázonosná jako raketa BUK, ale dělá díru jen do hlavy. Hraje se tak, že se určí číslo, nejčastěji tři. A počítá se okolo stolu a tam, kde je trojka obsažena jako číslice nebo jako násobek tří, tak se musí říci BUM. Dám instruktážní příklad: 1-2-BUM-4-5-BUM-7-8-BUM. To ještě šlo, ale když ta posloupnost došla k číslu 30 nastal problém A každý kdo to zkazil do sebe vrazil velkého panáka. Růst stupně opilosti byl pak obdivuhodně rychlý a tak jsme mohli vyrazit na nahaté koupání. Vypadalo to tak jako v písni Brandeburák, co vytáhl ten dlouhý meč… a ženy z toho měly jundu, zakrývaly si sobě obličej. Takže tomu podobně naše nahaté dámy si při té tmě zakrývaly sobě dolní obličeje, jak jim velely prastaré obyčeje. Já s koupáním problém neměl, ale s jízdou na skluzavce ano. Normálně, v plavkách, jsem totiž jezdil dolů po čenichu, ale nahatý jsem se bál, že přijdu o příslušenství. A tak jsem jako amatér jezdil po zadku, což při pádu do vody připomínalo klystýr. Legrace také byla s NDR Stasi. Protože bylo dva roky po „kontrarevoluci“, tak jsme tam měli jednoho takového děžurného, který na mě psal zdrcující reporty. Vyhnul jsme se totiž jednomu výletu s tím, že jsem nachlazen a byl jsem přistižen, jak bosý hraji pinčes. To vůbec byla výživná skupina 35 NDR holek, abiturientek, které ve svém věku již byly potřebné a chtěly si na prázdninách užít. A na Živohošti bylo tak málo chlapů, že všechny zůstaly na ocet. Velká tragédie to byla, a ani já se svým bezbřehým sebevědomím jsem si netroufal zvládnout to množství. Guy de Maupassant jich zvládl šest za sebou a vešel do dějin. A já 35? Ne!!! Bylo toho ještě hodně, co by šlo vyprávět. Ale socialismus Husákova typu měl tu jednu obrovskou výhodu spojenou s jednou obrovskou nevýhodou. Že jsme totiž nemohli volně cestovat. Tím pádem jsme se na prázdniny nerozprchli do všech světa krajů a naopak, hezky družně vyváděli ty své mladistvé nesmysly na těch místech, kde to bylo možné. A čas všechno smazal. Toto jsou jen vzpomínky důchodce, které zaslouženě sklidí kvalifikovaný potlesk mých ušlechtilých kritiků. A dobře mi tak. Už maminka mi říkala, sice jinými slovy, ale tu velkou pravdu: Jiříku, drž hubu a krok. A toho se stále držím.