Chceme aktivistické soudy a exemplární rozsudky?

Začnu ale zcela netradičně Švédskem. Tam dnes probíhá soud ve věci zrušení zatykače na Juliena Asange, zakladatele Wikileaks. Celkem tomu nevím ani hlavu ani patu, protože se zdá, že celá akce se odehrála tak, že Asange „konal“ bez pršipláště a ženy od něj následně chtěly potvrzení o HIV . bezinfekčnosti. Asi takové, jaké jsme museli mít před nástupem na pionýrský tábor. A když se Asange zdráhal, tak to označily jako znásilnění.

Jistě, následně označit pohlavní akt jako znásilnění je opravdu snadné. Před pár lety jsme četl úsměvný rozsudek, kdy se žena zcela dobrovolně svlékla, zcela dobrovolně si dřepla na zadním sedadle auta na „pachatele“ a zcela dobrovolně se s ním pomilovala. Dostal 7 let.

Pak ale asi dostala „bobky“, byla v šoku, že zahnula manželovi a prohlásila, že to vše učinila pod nátlakem a výhrůžkami. Jak prokázat opak, nevím, protože i velký pugét, drahá voňavka a vychlazená láhev šampaňského by se samozřejmě jako nátlak daly vykládat také.

A co pak „korkový nožich“, mezonetový byt a zlatá karta, to by byl „nátlak“ jako bejk, že?

Ale konec takových úvah a proberme si ty tři naše případy, o které mi jde.

Za prvé to je Vítkov. Nemám komunistické humanitní vzdělání jako náš drahý přítel a kolega, znalec sítí, arbiter elegantiae Josef H. a proto nechci o skutkové podstatě činu diskutovat.

Mám však ten velmi neblahý dojem, že nejenže byl ten soudce následně sežrán psy, ale, a to je hlavní, při vynášení rozsudku naslouchal hlasu aktivistické ulice.

Za druhé to je Lacina. Tam mám celkem zásadní poznatek, že soud pochybil ať tak nebo onak Že vynesený rozsudek je upatlaným kompromisem, aby se rozdivočelá ulice uklidnila a měla svou černou ovci.

Kdyby se totiž vše odehrálo tak, jak je navenek prezentováno, nemohl být Lacina souzen pro pokus ublížení na zdraví, ale jednoznačně pro pokus vraždy. A nebo to přesně tak nebylo, bylo to o trochu jinak, trestný čin pokusu vraždy padá pod stůl a je to jen obyčejný dopravní přestupek, nic jiného.

A za třetí to je MUDr. Barták. Je to nepochybně velký hajzl a vejlupek, což ovšem není trestné. Ty případy „znásilnění“ nechci zpochybňovat, neznám vyšetřovací spis. Ale mně osobně by se jako vyšetřovateli nelíbilo oznámení znásilnění tři roky poté.

Ale možná u Bartáka nejvíce, slyšet je hlas ulice. Prostě takovýto „hajzlík“ ten trest zaslouží, i kdyby to všechno neudělal. Nebo to neudělal přesně tak, jak zaznělo u soudu a k tomu musím, bohužel, říci jeden vtip snad z Kameňáku, který si ale dobře nepamatuji.

Mohl by být asi takto: "A kolik ti dal? Jenom pět set? No, tak to je znásilnění". Čímž nechci zpochybňovat žádný konkrétní případ MUDr. Bartáka, který do detailů neznám, ale říci, že takto se podobné kauzy velmi často vyvíjejí.

A v neposlední řadě, u nás se tresty nesčítají. To znamená, že jeden zloděj, který vykrade deset aut, dostane řekněme dva roky, tak druhý, který jich vykrade padesát až sto nedostane deset až dvacet let.

Ale u MUDr. Bartáka to vypadá jinak. A jak jsem již předeslal, nejsem právník, ale myslím, že se soudí vždy za ten netěžší čin. Pokud se třeba někdo vloupe do krámu (myšlena je krádež vloupáním, nikoli loupež), tam ale natrefí na hezkou mladou prodavačku a tu znásilní, je trestán pouze za závažnější z těch dvou činů.

Je li to skutečně tak, nevím. Ale u rozsudku nad MUDr. Bartákem mám dojem, že mu to soud hezky podtrhl a sečetl daleko přísněji než jiným pachatelům a to zvláště při ohledu na následky. Za vraždu by asi schytal méně.