Náš kolega Tomáš Peszyński je, jak se zdá pečlivým návštěvníkem pravdoláskových shromáždění, což já zcela určitě ne, i kdybych opravdu měl móře času.
Takže pouze díky jemu a jeho článku Rusko je přímá hrozba a temná minulost jsem mohl být tomuto shromáždění, které se konalo přesně před týdnem, přítomen a něco z těch šaškáren věčných petentů si alespoň zprostředkovaně vyslechnout.
Již sestava byla reprezentativní: Sommerová (nikde nechybí), Jau Jau Jacques. Ta chybí ještě méně, i když občas musí plnit mateřské povinnosti. Jen ty děti by s sebou neměla vláčet.
A samozřejmě, Bursík, Kocáb, Ruml, Pospíšil a další. Počítám, že obecenstvo sestávalo pana Tomáše Peszyńského a pár dalších nadšenců v počtu tak do dvaceti lidí. To ale asi přeháním. Takže, co jsme se dozvěděli nového? V podstatě nic, pouze potvrzení starého hesla, že nejlépe se pozornost vyvolá vytvořením nepřítele.
To je taktika opravdu tak stará, že by ji už nikdo neměl zkoušet a přesto se stále dál používá. A kdo je dnes tím netvorem, tou příšerou, která se neumí chovat. Nuž, kdo jiný, milé děti než „kágébák“ a car Putin se svým Ruskem, které je pohrobkem SSSR a na to bychom soudruzi neměli nikdy zapomenout.
Rusko chce obnovit svůj starý vliv? Každá zem, v rámci svých možností se snaží získat nebo obnovit svůj vliv. Jak je to dlouho, co jsme samostatní a přesto má Vídeň velmi často tendenci nám radit?
A následuje krásné extempore, kdo je nepřítelem či spíše protivníkem NATO? Samozřejmě Rusko a naopak. Na koho asi míří americké jaderné hlavice? Na Nicaraguu? Asi stěží, míří samozřejmě na Rusko, kam jinam?
Vždyť o čem jiném jsou ta již nejméně padesát let trvající jednání? O omezení strategických zbraní, samozřejmě. A co znamená omezení? To neznamená zničení, to znamená, že tyto dvě velmoci na sebe stále míří svými rakvemi, jen pouze v nějaké omezené formě.
Takže, ještě jednou. Proč dělat vědu z toho, že Rusko považuje NATO za protivníka, když NATO považuje Rusko také za protivníka. A nikdo mu to, tedy alespoň na té pražské Kampě, u hrobu Johna Lennona (smyšlenka) nevyčítá?
Nosná je také myšlenka pana Koláře (to je ten zpěvák?) posílat do Evropy z USA jedno letadlo s plynem za druhým. Samozřejmě, žádná letadla, ale tankery. Vytvoří přes Atlantik takový živý tankerový most, podobně, jako kdysi americká letadla na letiště Tempelhof v Západním Berlíně.
Jednu věc ale pan Kolář zapomněl. A sice Berliner Luftbrücke byl letecký most mezi Západním Berlínem a Západním Německem mezi červnem 1948 a květnem 1949. Ano, byla to kolosální akce s obrovskými náklady, která zachránila Západní Berlín.
A to chce pan Kolář aplikovat zde a nyní? V Evropě 21. století? Nevím, nevím. Spíše si myslím, že více střízlivého uvažování a méně harašení tankery, což stejně nelze udělat hned, by bylo lépe.
A nakonec taková hříčka. Sice hypotetická a fantaskní, ale při troše snahy i pochopitelná. Kanada je dvojjazyčnou zemí a Rusové byly nebo ještě dodnes jsou velmi frankofilní. V carském Rusku mluvila vysoká šlechta skoro výlučně jen francouzsky.
A co takhle navázat na tuto starou tradici a současně vzpomenout Charlese De Gaulla a využít jeho zvolání: Vive le Québec Libre. Prostě jim tam v té Kanadě udělat takový malý Majdánek po Francouzsku.
Francouzsky se lze milovat, prý to jeden stihl 69 krát, tak proč by i takový celostátní kanadský bordel nemohl být francouzsko-ruského původu, když ten majdanský byl ukrajinsko-EU-USA původu?
P.S. Takže, chca, nechca, musí doplnit:
1. Ano, to, že Sharon Tate hrála v tom filmu jsem nějak pominul, ono je to přece jen nějakých 45 let, co jsem to viděl. A změnil "těmito" na "svými" hrátkami, protože v době vraždy Roman Polanski opravdu natáčel, resp. byl, ať už z jakékoli příčiny, z domu.
2. Pokud si někdo myslí, že Ples příšer se týká noci před popravou, tak si plete pojmy s dojmy. Ples příšer jsem viděl opakovaně a poprava tam hraje jakousi marginální, či úvodní roli. Spíše jde o milostný příběh vdovy po popraveném černochovi a "středního" vězeňského dozorce. Myslím tím věkem.
Jestli mě paměť neklame, tak syn toho "středního" dozorce spáchá sebevraždu a "starého" dozorce, jeho dědečka pak šoupnou do domova důchodců.
Velmi dobrý film, ale ne o popravě, nýbrž spíše o rasismu. To je základ celého fimu.
3. Ano, jakmile jsem četl ten článek, tak mi ten název "Ples příšer" utkvěl v hlavě jako vhodný.