Pravdoláska ztrácí v ČT sílu. Doufejme…

Periodické, větší či menší krize v ČT, nejsou ničím jiným než bojem různých zájmových uskupení, zastánců různých politických názorů, o vliv na vysílání ČT. A samozřejmě o zpravodajství a publicistiku jde vždy až v první řadě. Na přelomu let2000 a 2001 hrozila Pravdolásce v ČT výrazná ztráta vlivu. Jmenován ředitel byl pan Hodač, který prokázal, že žádné ze stran nebude nadržovat a logicky by tím tzv. „Pravdoláskaři“ přišli a významnou část vlivu na charakter vysílání ČT.  

Proto ty hysterické výlevy, násilné obsazení Velína zpravodajství, „Betlém“ umělců za moderátory zpráv, masové shromáždění na Václavském náměstí a intenzivní masáž obyvatelstva.

Heslem této masáže bylo „zabránit vlivu ODS“, ale ve skutečnosti šlo o to, že kdyby zastánci linie tehdejšího předsedy ODS a současně i předsedy Sněmovny, Václava Klause, získali svůj oprávněný podíl na „moci“, tedy paritní přístup k vysílání, pak by Pravdoláska ztratila svůj monopol.

Tehdejší události jsou dost známé a netřeba je dále rozpitvávat. A co se děje v ČT dnes? Pod vedením nového ředitele, pana Dvořáka, se situace začala pomalu narovnávat, takže „pravdoláskoví“ redaktoři zjistili, že jim jejich ovlivňování zpravodajství už tak nevychází.

A šlo samozřejmě zase o souboj mezi „Pravdou“ a Láskou“. Jen se „tak trochu vyměnili jeho aktéři. Na straně P-L teď bojuje Karl von Schwarzenberg a na straně Non-P-L. Prezident Zeman.

A kolem těchto dvou se hlavně ona stížnost paní Drtinové, která jest tak zapálenou pravdoláskařkou, že by se to dalo měřit pouhým dotekem dlaně na čelo točila. Nebylo opakovaně odvysíláno, jak prezident Zeman klopýtl a tiskovka K.v.S. nebyla odvysílána přímým přenosem.

Ono to je vždy subjektivní, co se má říci, co se říci nemá, kdy se to má říci a kdy je lepší mlčet a přesně od toho jsou všude šéfové. Vědí, nebo si alespoň myslí, že vědí, všechno lépe a proto musí rozhodnout.

A nerozhodují jejich podřízení, kterým se samozřejmě každé jejich rozhodnutí zdá nevhodné či špatné. A pokud šéf překročí tolerovatelnou míru omylů a chyb, bývá nahrazen. Ale měli by ho nahradit jeho nadřízení a nikoli „ulice“.

A tou „ulicí“ jsou v tomto případě „pravdoláskoví“ redaktoři ČT, kteří „kňučí“, že jim jejich 100% vliv na vysílání protéká jak písek rukama (ještě jednou opakuji: Doufejme, že to tak je) a že zpravodajství a publicistika ČT se stanou nikoli neutrální, ale „vyvážené“.

Tak 100% vyvážené to zcela určitě nebude nikdy, ale nastoupená cesta je dobrá a svědčí o tom poplašný jekot různých autorů, jak např. dnešní článek pana Kotyka. Uvidíme, co se z toho vyvrbí.