Každá revoluce kádruje, ta naše ale dvojitě

Ona spíš každá revoluce či kontrarevoluce popravuje. A to často hned při jejím počátku nebo dokonce před. Vražda či poprava, jak se to vezme, mohou dokonce být takovým impulzem k revoluci. A pokud budu dostatečně cynický,, tak řeknu, že falešná mrtvola studenta Šmída vyvolal revoluci. Revoluci, která žádnou revolucí nebyla.

Profesor Patočka kdysi, jako parafrázi na studentské hnutí 60. let ve Francii a hesla tam použitá, prohlásil, že (a teď cituji volně, zpaměti), že „Revoluce bude skončena tehdy, až bude na kandelábru viset poslední komunista na střevech posledního estébáka.

Všichni cítíme, že to by tak nějak nešlo, protože v této zemi nemáme přes milión a půl kandelábrů a věšet na stejný kandelábr opakovaně by se zdálo být znesvěcením. A proto bylo samozřejmě daleko lepší uzavřít s komunisty pakt o beztrestnosti výměnou za klidné předání moci.

Upřímně řečeno, nevím, jak by to bylo bývalo mělo probíhat. Nejsme tak geniální, abych to navrhl a myšlenka, že komunisty sice nebudeme věšet, ale vyházíme je všechny z práce, se mi také nezdá nosná. Jednak by se asi některé podniky či úřady zastavily, ale kdo by tu masu nezaměstnaných živil?

A je zcela a naprosto bez jakýchkoli pochybností, že lidé z komunistické věrchušky, ale hlavně nejrůznější ředitelé, náměstci a podobní lidé s vlivem si tento vliv nejen podrželi, ale dokonce ho i zvýšili. Samozřejmě, za komunistů byli přece jen odkázáni na tabulkové platy, ale po revoluci už mohli své znalosti a známosti zpeněžit daleko lépe.

Asi to nejhorší, co člověk může vymyslet, je názor: „Do teď jsem byl díky politice upozaděný, ale teď po revoluci půjdu nahoru“. Jistě jsou lidé, kteří díky své píli, svému nasazení, znalostem a nadání dosáhli hvězdného, ba až mezinárodního úspěchu. Ale jen velmi zřídkakdy to byli lidé, kterým v roce 1989 bylo 40+ a do té doby se drželi hesla „Seď panenko v koutě, budeš li hodná najdou tě.

Já osobně jsem se po roce 1989 stal dealerem jedné velké americké počítačové společnosti a hned zpočátku se mi podařilo prodat kamarádům několik značkových notebooků v dnes neuvěřitelné cena přes 200.000,- Kč bez DPH za kus. Takže mě její distributor pak zval na různé akce.

Ale to, co jsem tam viděl způsobilo, že mi takříkajíc „spadla erekce“. Tedy obchodnické nasazení. Asi jsem na to nebyl ten pravý typ, ale hlavně jsme na těch sedákách viděl, jak se staré struktury vesele zdraví a domlouvají si mezi sebou kšefty, zatímco já tam „čumím jako puk“.

Ale tak nějak jsem zapomněl na to kádrování. To kádrování, soudruzi, je zde zcela selektivní. Pokud někdo pluje s většinovým pravdoláskovým proudem, tak se prostě jeho hříšky minulosti milostivě zahladí, popřípadě, je li již po smrti nebo právě zemřel, se řekne „o mrtvých jen dobře.

Pokud ale někdo pluje proti zavedenému pravdoláskařskému proudu, tak tomu je zapotřebí zavařit, zavařit a ještě jednou zavařit. A když to nepůjde tak ještě jednou zavařit. A kdo je dostatečně pravdoláskový? Tak pro něj najdeme omluvu vždy, i kdyby čert na koze jezdil?

Krásným, i když zdaleka ne jediným příkladem je jistý Joska Skalník, shodou okolností můj ročník 1948.

Jak už byl dobrý zvykem, jeho původní svazek byl skartován, přesto se našlo dost a dost materiálu, aby byl usvědčen. To ale pravdolásce vůbec nevadilo, aby na jeho obhajobu spustila bubnovou palbu, protože, co kdyby to náhodou příště padlo na nás.

Končím několika citacemi z výše uvedeného odkazu: 

• Bok nalezené materiály označil za "humornou četbu", která nemá žádnou vypovídací hodnotu. Čadek se totiž podle něj evidentně dopustil řady chyb, a jednou si prý dokonce plete Skalníka se šéfem Jazzové sekce Karlem Srpem.
• Někdejší Havlův blízký spolupracovník Jiří Křižan ovšem tvrdí, že se Skalník na jaře 1990 ke spolupráci s StB přiznal a musel pak kvůli tomu odejít z Hradu.

• Z dokumentů plyne, že někdejší disident, který v minulých dnech postavil exprezidenta Václava Havla proti "Žáčkovu" ústavu, dlouhá léta StB informoval o svých schůzkách se zaměstnanci velvyslanectví Spojených států.
• Protiamerický odbor kontrarozvědky (součást StB) dokonce plánoval, že ho spolu s dalšími agenty využije v akci HELIUM-86, která měla vést k diskreditaci a vypovězení tajemníka politického oddělení ambasády Roberta Loyda Normana.