Nezvolili jste nám Karla, tak tady máte přes dršťku...

Samozřejmě, správně je „přes držku“, ale šlo by dokonce spekulovat o tom, dát „dršťkou přes držku“. Copak o to, pokud by to byla dršťka jedna a k tomu ještě vařená, nic by se nedělo, ale kilo zmrzlých dršťek by mohlo udělat docela pěknou paseku.

Četl jsem kdysi jednu detektivně – humoristickou povídku z anglického prostředí, jak manželka policisty doma zjistí nevěru svého manžela, utluče ho zmrzlou jehněčí kýtou, duchapřítomně ji dá péci do trouby a jde k sousedce na návštěvu.

Tam se chová jakoby nic, po dvou hodinách přijde domů, kýta je pečená, manžel mrtev a ona spustí hysterický jek a nářek. Přijedou policisté, vyšetřují a vyšetřují a stále jim není jasné, čím byl manžel zabit. A vražedkyně jim s milým úsměvem nabídne tu kýtu. Kdybyste se neurazili, manžel už ji nebude.

To byl takový trochu veselý a trochu smutný exkurz do kriminálních sfér a mnozí se mě určitě budou tázat, co jsem tím myslel. Nemyslel jsem tím nic, než to, že já jsme člověk, který žije v asociacích a slovní spojení „přes držku“, a „přes dršťku“ Ve mě tyto asociace vyvolaly, stejně jako docent Putna ve mně vyvolal vzpomínku na uhlíře.

Ale pojďme k meritu věci. Nadpis  tohoto článku mluví pravdu, celou pravdu a nic jiného než pravdu, i když zaměnil dršťku za držku. Stoupenci Pravdy a Lásky jsou totiž přesně fanatici toho druhu, kteří jednak nepřipustí jiný názor a jednak, pokud jim někdo sáhne na modlu, jsou „ausser sich“ neboli bez sebe vzteky.

Zcela symptomatické je to u Václava Havla. To byl živý, inteligentní člověk z masa a krve a měl, jako každý z nás, své klady a zápory. Již za svého života požíval nesmírné ochrany. Stačilo totiž učinit nějaké srovnání mezi panujícím panovníkem Václavem Klausem a bývalým panovníkem Václavem Havlem a byl oheň na střeše.

Obvyklé reakce Pravdy a Lásky byla: „Co do toho pletete Havla, teď se bavíme o Klausovi“, aniž by dotyčný vzal vůbec na vědomí, že se prostě srovnávají dva prezidenti.

A po „kobercovém bombardování“ po Havlově smrti se nesmí říci již vůbec nic. Kobercové bombardování je nálet, po kterém nemá u nepřítele zůstat kámen na kameni a v tomto případě měla být vyhlazena jakákoli negativní vzpomínka na Havla nebo lépe řečeno, jakákoli vzpomínka, která nebyla dostatečně glorifikující a oslavující.

Klausovi stačilo zopakovat starou známou pravdu, kterou ani Havel nepopíral a sice, že Václav Havel byl salónní levičák a měl k pravici asi tak daleko jako Miloš Zeman k abstinenci. Oblíbeným se pak stal univerzálně použitelný bojový pokřik: „Nekopejte do Havla“, popřípadě „Je to kopání do Havla“.

A jakousi mutací, přerodem tohoto hesla je „Nezvolili jste nám Karla“. Ten sice není vyslovován nahlas v tomto znění, ale naposled zazněl v diskuzi ke článku pana , Marečka, který nepodal pero: Poslední tečka za hloupým článkem pana Ivo Richtera.

Tam zaznívají pravdolásková nářky nad nezvolením „Karla a reakce na ně docela pěkně. Tábor „Pravdy a Lásky“, který má demokracie plná ústa, hubu, držku či dokonce dršťku v nich skvěle ilustruje, že tento tábor má k demokracii asi tak stejně daleko jako já k nelásce k pivu.

Ale ani to není přesné. Já už v životě jednou pivo vůbec nemiloval, měl jsem zánět slepého střeva, což jsme ještě nevěděl, a tělo odmítlo ten skvělý nápoj pozřít. Takže bych všem pravdoláskařům doporučil, aby se zamysleli přímo hlavou a nebyli tak zarytě fanatičtí. U ostatních to vzbuzuje pouze útrpný smích.