Byl Havel lepším řidičem než Klaus? Určitě. A prezidentem?

Co se týče vztahu Václava Klause k řízení osobních automobilů, mám o něm to nejhorší mínění. Člověk, který bez toho, aby k tomu byl finančně nucen, si koupí Trabanta, je buď trabantózní fanoušek nebo totální neřidič. Prosím, povšimněte si slovo „neřidič“, jde přesně ve šlépějích slovotvorby našeho velkého guru.

To Václav Havel měl k autům vždy velmi dobrý vztah a také projevoval velmi dobrý vkus. Značky Mercedes a Lancia patří k těm lepším, Mercedes dokonce přímo k velmi úzké špičce. Díky nabitým divadelním sálům na Západě si Havel mohl Mercedes dovolit již za Husákovy normalizace a jednou s ním tak pelášil, že setřásl i sledovací Volhu StB a její velitel, smutný poručík Borůvka za to byl degradován.

A také jako prezident projevoval Václav Havel k osobním automobilům a jízdě v nich velkou lásku. Nevím sice o tom, že by se místo služebního řidiče vtlačil za volant prezidentské limuzíny, ale vím, že komunistický premiér Lubomír Štrougal to s oblibou dělal a býval za to Husákem peskován.

Samostatnou kapitolou pak byla Havlova testovací jízda v nové Fabii. Přivezli mu ji z Boleslavi do Lán a Havel ji prý po tamních okreskách pěkně protáhl. Občas tedy o nějakých těch 40 až 50km/h překročil povolenou rychlost, ale to k dobrému prezidentovi patří. Řídí se totiž heslem, co je dovoleno Bohovi není dovolen volovi.

To Václav Klaus byl rozeným prezidentem už proto, že se za volant nikdy necpal. Bral to jako nepříjemnou nutnost a proto, jako jakési sebemrskačství, si koupil Trabanta. Přiznám se, že jsme v tom autě jel pouze jednou a to jako stopař na vojně a v tom okamžiku mi bylo naprosto jedno, co mě veze. Bral bych i fekální vůz, abych byl dřív doma. Manželku nikdy, celých dvacet let nebolela hlava a znáte to, když je chlap nějakou dobu na vojenském kavalci sám.

A co s tím prezidentováním? Ono, srovnávat ty dva, je jako srovnávat Ferrari s Bentley. Jedno si ale myslím. Popularita Václava Havla od jeho nástupu do funkce neustále klesala. A ono není divu. Tak vysokou popularitu si nedokáže udržet nikdo, ani Karel Gott. A to už je co říct. To popularita Václava Klause byla spíše nízká až střední, někde uprostřed toho desetiletého období se ustálila na velice slušné hodnotě, aby pak v závěru jeho funkčního období prudce klesla.

Já, i když Václava Klause za jeho amnestii neproklínám, si též myslím, že to nebyl ten nejlepší tah. Na druhou stranu ale média dosahy té amnestie tak příšerně zveličila, že to snad ani není možné. Co se amnestií a milostí týče, tak svým způsobem je to Jeden za osmnáct a druhý za dvacet bez dvou.

Po příšerných zprávách o tom, jaké ztráty utrpí poškození z trestných činů v důsledku amnestie 1.1.2013 se skutečnost jeví zcela opačně. Jeden jediný poškozený amnestií nebyl prezentován. Prezentování byli pouze ti, které trestná činnost poškodila, ale na které amnestie neměla vůbec žádný vliv. Alespoň o tom nevím.

Na druhé straně „božský“ Havel též chybami v amnestiích a milostech nešetřil. Pokud to tedy byly chyby a nikoli záměr. Samozřejmě, mladý Odložil nebo Marta Chadimová byli jednoznačně záměrem, vrah Růžička spíše omylem do kterého se Havel nechal vmanévrovat spolkem Šalamoun.

Formát A4 vyčleněný pro tento blog se chýlí ke konci. Pokud máte nějaké věcné připomínky či námitky ke zde napsanému, tak je prosím vložte do diskuze, kterou na zkoušku nezavírám, ale prosím pomněte, že s jakýmikoli invektivami vůči autorovi či třetím osobám bude naloženo dle kodexu blogu.