Stovky podvedených lidí bez sebemenšího nároku na odškodnění?

Milost a amnestie, což je v podstatě hromadná, anonymní milost mají monarchistický původ. Snad všichni panovníci v dějinách měli to privilegium zmírnit či zrušit trest smrti a mnohdy nemuselo jít ani o trest. Stačí vzpomenout římské gladiátory, jejichž život často závisel jen na pohybu palce císaře, který se také často nechal ovlivnit rykem davu. I bez internetu a jakékoli elektroniky bylo možné žádat něčí hlavu.

Císař František Josef panoval dlouhá desetiletí a omilostnil snad stovky odsouzenců k smrti a ani „tatíček“ Masaryk nebyl tak neoblomný, aby neomilostnil některé k smrti odsouzené vrahy. To až „lidový“ prezident Klement Gottwald nechal, i přes nejrůznější přímluvy ze světa, popravit a dosti hrůzným způsobem Miladu Horákovou.

Takže od dob Rakouska-Uherska mají naši prezidenti onu kouzelnou moc dostávat odsouzence zpod šibenice, nověji pouze z vězení. Amnestie a milost jsou tací dva džinové schovaní v lahvích. Prezident párkrát za rok otevře malou lahvičku, vypustí džina milosti a ten dýchne na několik vyvolených, kteří se tím okamžikem stanou nejen svobodnými, ale i netrestanými. Řekněte pánové, kdo z Vás na to má?

Co se týče použití milostí, tak oba dva naši novodobí prezidenti jich užili opravdu do deseti. Rozhodovat, který z nich více, by bylo jako trumfovat se v mariáši: flek – ré – tuty – boty – kalhoty – kajzr a to nemá cenu. Lepší je říci, že jeden byl za osmnáct a druhý za dvacet bez dvou a dokonce lze říci, že tito naši dva velikáni se takto vyrovnávali i v jiných oborech, i když s opačným znaménkem.

Na amnestii je děsné to, že je hromadná. Najednou se z kriminálů vyhrnou desítky, stovky a tisíce nejrůznějších více či méně kriminálních živlů a páchají zcela běžná alotria, která jsou však v tomto případě v hledáčku sdělovacích prostředků a každá „ukradená slepice“ je doprovázená srdceryvnou reportáží a pláčem jejích opuštěných družek.

Na amnestii a milost je, podle mého názoru, jediný recept. Ty dva džiny, malého a velkého (pozor Beefeater ne) strčit do ekologické spalovny a nadobro je zničit, tedy vymýtit z Ústavy. To ale podle mého názoru nikdo neudělá, protože, kdo ví…

K napsání toho článku mě inspiroval článek pana Marečka Šíleně smutný prezident a v něm konkrétně jedna věta: „Díky prezidentově amnestii nemají stovky podvedených lidí nárok ani na sebemenší odškodnění.“ To mě tedy opravdu šokovalo.

Protože, buď se stala příšerná nespravedlnost těm lidem a prezident Klaus není jen gauner, ale Gauner s velkým G nebo si milý autor prostě vymýšlí. Nechal se unést davovou psychózou a pak jsou podle mého názoru dvě možná řešení:

1. Toto tvrzení doložit důkazy
2. Prezidentu Klausovi se omluvit

Ale, protože mi není dvacet, tak je mi jasné, že autor neudělá ani jedno ani druhé a diskutéři, které bych mohl, ale nechci, jmenovat, mi zle vynadají. Zapomínám totiž první a základní axiom této doby: Co Havel činil, dobře činil. Co Klaus činil, špatně činil. A přes to vlak nejede.