Buď práci čest - to zase bude průšvih, Zuzanko....

Myslím, s tím nadpisem. Buď práci čest. Taková pitomost, vždyť to zneužili komunisti a dokonce se tak zdravili. Fuj, třikrát fuj. Ale, mezi námi děvčaty, bez práce bychom asi žili v jeskyních a hryzali nějaké zelené výhonky...

Popřípadě tedy uštvali nějaké zvíře a cpali se syrovým masem. Pravda, už to uštvání zvířete je samozřejmě práce, nic jiného. Ale rozdělat a udržovat oheň, to už je skutečná práce a tam někde ten náš současný blahobyt začal.

Za nejpitomější výraz vůbec považuji sousloví "užívat si důchod". Proboha, co je na tom k užívání, když už nemohu pracovat? To tedy opravdu nevím. Chápu, že někdo je tak "dorajbovaný", že se na ten důchod velmi těší, ale je to riskantní.

Slyšel jsem o jednom slévaři, který byl vážně velmi upracovaný a tak si doma lehl na kanape a zvedl se jen k jídlu a na toaletu. A tak tam ležel dva měsíce a na konci toho druhého měsíce ho vynášeli nohama napřed.

Na důchodu je dobrá jen jedna věc. A tou je důchod samotný, tedy peněžní částka, která každý měsíc pravidelně přistane na důchodcově kontu. Chudák stát, když má dlouhověké důchodce. Moje maminka měla velmi slušný důchod a za tři dekády čerpala hodně přes tři milióny.

To nám pak má ten rozpočet klapnout, že pana pilný Babiši? Když se ty náklady stále zvyšují. Ale o penězích psát nechci. Důchodce míň propije, míň projezdí a také míň probendí s děvčaty, takže, pokud jsou dva, většinou to klape.

Chci psát o tom, co mě právě potrefilo a čeho jsem se zhrozil. Ve čtvrtek minulý týden jsem byl se zubem a jen jsem vylezl z ordinace, zvoní mi v kapse telefon. A ona to Zuzanka, moje milá kolegyně. Já ji sice říkal, Zuzko za dvacet minut jsem doma, ale ona nedala.

To tak ženské dělají. Nedají, nedají, až najednou dají a je z toho zmatek. Ale Zuzanka nedala a nedala, že prý pak už nemá čas. A já druhý den s hrůzou zjistil, že jsem ji odkejval výměnu směn tak, že příští týden sloužím 12/5 nebo 5/12 a tedy...

....vlastně pět dvanáctihodinových směn za sebou. No, to se z toho s prominutím poseru. A ještě mi k tomu tady ten místní sbor - nejmenuji, abych neurazil - bude kdákat něco o vrátnici. Zlatá vrátnice, kdyby byla, to by byl požer.

Ale služba bývá někdy dost o ústa, protože jde o peníze. Ve středu minulý týden, kdy jsem sloužil naposledy mi skupinka tureckých sportovců platila 935.00 Euro, což v hotovosti není žádný malý peníz a případná chybička by byla drahá.

Takže, čtvrtek zuby, pátek doma, pondělí pivo, úterý doma, středa (to je teď) taky doma a ještě čtvrtek do 18:00 budu doma. A už toho začínám mít plné zuby a divím se každému, kdo si chce "užívat důchod" nicneděláním.

Tak, tato parketa není pro mě. Nevím, jestli by mě v té nadcházející sedmdesátce popřípadě ještě někam vzali, ale já bych jim ta velmi doporučoval. My, důchodci, jsme totiž nejlepší pracovníci. Spokojíme se s méně peněz a jsme zodpovědnější.

Ale, možná je lepší vykouřit si krabičku Marlboro a slastně se přitom povalovat buď venku na lehátku nebo v případě špatného počasí doma na kanapi. Právě to dělám a už mě to ale sere (toto slovo je v gramatice přípustné).