O ruské potřebě dodržovat sovětské tradice

Bylo 9. května 2017 a já nic zlého netušil. Ale nějaký diskutér zmínil, že v Moskvě právě  začala vojenská přehlídka k 72. výročí vítězství ve velké vlastenecké válce...

A tak jsem zapnul televizi, chvíli jsem koukal a pak mi to vše došlo. Stát, který si sám sebe váží a chce i nadále existovat jako silný a mocný stát, nemůže nikdy zavrhnout svoji minulost, byť byla sebeproblematičtější.

Neudělali to Francouzi, neudělali to Angličané a samozřejmě ani Američané ne. A to přesto, že v minulosti každého se vždy najde něco, za co by se mohl stydět, ale nestydí. A jakmile se začne omlouvat za svoji minulost, ztrácí hrdost i naději do budoucna.

Němci, resp. nacistický režim ale spáchal tolik zvěrstev, že neomluvit se nebylo možné a Němci od té doby působí jaksi příliš vystrašeně, příliš politicky korektně a to až tak, že tato jejich zdánlivá korektnost ohrožuje nejen je, ale všechny jejich sousedy a celou Evropu.

Jistě, sovětský režim byl ve své nelidskosti tomu nacistickému velmi podobný. Ale ne shodný. A abych byl aktuální, tak Jiří Kajínek je samozřejmě vrahem, který usmrtil dvě osoby. otázka ale je proč a co to byly za osoby a v jaké situaci se to stalo.

Na druhé straně ale jsou vrazi, kteří nechávají bezdůvodně a s potěšením své oběti trpět, vyžívají se na jejich utrpení. Vraždí ženy, mladé i staré, svazují své oběti do kozelců, aby se pomalu samy uškrtily a podobně.

Takže, stejně, jako není vražda jako vražda, není ani jeden nelidský režim stejný jako druhý nelidský režim, zvláště pak, když zvítězil vy zatím největší válce všech dob a i když to zní nadneseně, tak zachránil civilizaci.

A Rusko, jehož pozice dozajista není snadná a které je obklopeno jak ideologickým, tak i reálným nebezpečím, zachovává a ctí ty sovětské tradice, které vedly k vítězství nad Hitlerovským Německem.