Když muž miluje muže, žena ženu a bloger blogera...

Ne, nebojte se. nehodlám zde pitvat ono každoroční blbnutí heterosexuálních aktivistů, kteří se vždy nenápadně, podle hesla "za vozem" přifaří k onomu "Pochodu hrdosti, nevíme však na co a nedáme pokoj, dokud to nedostanem".

Ne, kdepak. Jde mi o lásku masovou, nikoli však vegetariární. O lásku, které podléhají fanoušci nejrůznějších politiků, politických stran, sportovních klubů a borců v nejrůznějších sportech.

Musím opět napsat jeden politicky velmi nekorektní vtip. Víte, jaký je rozdíl mezi cirkulárkou a toaletním papírem? Žádný, stačí jeden neopatrný pohyb a prst je v "p*deli", slušně řečeno ztracen. A u politiků je to s jejich popularitou totéž.

Postačí jedna blbá nálada nebo jedna blbá amnestie a popularita politika prudce klesá. O prezidentu Zemanovi ale psát nehodlám, tomu jeho hlouposti popularitu neustále zvyšují a v současné době se již přestává sázet na to, zda vyhraje, ale zda vyhraje v prvním kole.

Já nejsem žádný velký sportovní fanoušek, ale toho fenoménu lásky-nelásky a naopak, jsem si všiml už dávno. A protože nejsem člověk mstivý, tak u mě to byl vždy přechod z nelásky do lásky. Tak třeba Fernando Alonso. Dokud jezdil za Renault, tak fuj, ale jak začal závodit za Ferrari: Velká láska.

A to se jako přes kopírák opakuje i u Sebastiana Vettela. Dokud vyhrával za Red Bull (takové srágory nepiju), tak pro mě byl velmi fuj, zatímco včera jsem (se) to u televize málem udělal - málem jsem vyluxoval obývák, ale jen málem.

Vše se dá shrnout v této větě, tedy citátu: Proměnlivé názory jsou okamžité, v davu lehce vzbuditelné a víceméně povrchní. Ovšem, my na blogu, jak BB, tak i idnes, nejsme žádní povrchní žvanilové, ale vzdělaní diskutéři.

Hejna nás zde jsou takových, ale jen někteří si píší polemické články. Není to jev řídký, ale také ne velmi častý. Prostě, jak kdy. A můj milý, dlouholetý kolega pan Stejskal, pocítil potřebu otočit se proti mému tvrzení, že píše nepřesně a aktivisticky:

Když chtěl někdo vyjet na Západ, musel získat jakýsi druh „povolení“ od řady firemních bossů – ačkoli jim do toho, kam jede člověk na dovolenou, bylo méně než nic.Zdroj: http://lubomirstejskal.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=595275

Celá věc se ovšem dá vyjádřit daleko stručněji a výstižněji: K výjezdu na Západ potřeboval zaměstnanec souhlas svého zaměstnavatele. A zde již není o čem diskutovat a co zpochybňovat. Pokud by to bylo napsáno takto, mlčím jako pěna.

Ale, budiž řečeno, že i mnozí jiní v tom mají guláš. ale, on ho má i kolega Stejskal. Ve své propagandistické horlivosti píše dnes toto:

ačkoli těm, kdo v podniku ten souhlas udělovali, bylo do toho, kde budu trávit dovolenou, „velký kulový“ (výjimky potvrzují pravidlo, ale o těch můj příspěvek nebyl).Zdroj: http://lubomirstejskal.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=595275

Ale, pane kolego Stejskale, aniž bych chtěl socialismus jakkoli omlouvat či glorifikovat, tak také zde sklouzáváte do aktivismu. Nikdy se nikdo netázal, kde kdo bude trávit svoji dovolenou. To je zcela absurdní. Schvalovala se cesta, v trvání tolik a tolik dnů, do té a té země.

A zda Paříž, Alpy nebo Cote d'Azur bylo každému naprosto šumák a i kdyby tam chtěl strávit několik nocí své dovolené přímo u Brigitte Bardot, tak by to při té žádosti také nemusel uvádět.

A míru nepřesností, která je v této diskuzi ještě korunuje tento příspěvek:

Pavel Machaček 5123

Výjezd na západ byl podmíněn výjezdní doložkou a devizovým příslibem. Získat obojí nebylo vůbec jednoduchéa myslím, že to bylo podmíněno oddaností režimu a členstvím v partaji.Já nikdy takový souhlas nedostal.http://lubomirstejskal.blog.idnes.cz/diskuse.aspx?iddiskuse=A170326_595275_blogidnes

Co k tomu dodat? Tak třeba. Mohu prohlásit: Nikdy mi žádná naše sousedka nedala souhlas k tomu, abych s ní spal a zapomenu dodat, že jsem žádnou z nich o soulož nežádal. Takže, pokud můj milý kolega Machaček souhlas nedostal, měl by uvést, zda vůbec žádal.

A pokud jsme u precizního vyjadřování, tak člověk tak vzdělaný, sečtělý, zkušený a zdatný, neměl použít spojku "a", která je slovním vyjádřením logického součinu, tedy, že obě události musí nastat současně.

I hloupý retardovaný delfín ví, že občan mohl na Západ soukromě vyjet v podstatě za tří hlavních důvodů, resp. odůvodnění:

1. Devizový příslib. Ten dávala banka, samozřejmě, pod dozorem KSČ. To je ale zcela zbytečné uvádět, protože pod dozorem KSČ  bylo prakticky vše. Ano, tady je ten logický součin OK.
2. Zájezd s CK. Pamatuji se, jak nám kdysi, někdy začátkem 70. let, CKM nabízelo za 5.000,- Kčs týdenní zájezd do Paříže a nám průvodcům se to zdálo moc. Později by nám takový zájezd lidi rvali z ruky.
3. Návštěva nejbližších příbuzných. Tak, to je minové pole. Protože se hned ozvou lidé, které tam komunisté nepustili. Ano, to bylo smutné a velmi špatné, na druhou stranu ale velká řada lidí běžně, každý rok, na Západ k příbuzným jezdila.
   Takže, babo raď. Já nevím, jaké procento mělo "generální zákaz" či "generální povolení.

A na závěr? Jako o ničem, tak také o tomto se nikdy nelez dohodnout, protože těch výjimek, které potvrzovaly pravidlo bylo "vela".

A jako třešnička na dortu, náš ctěný kolega, bloger a horlivý diskutér pan Tomáš Flaška. Ví, díky svému třídnímu uvědomění, že ruské rakety jsou útočné, ale ty americké jen obranné a také, jak se jezdilo mezi Berlin Ost a West, i když mám dojem, že to nikdy neabsolvoval:

Tomáš Flaška 55561

Otvírá se mi kudla v kapse když čtu takové soudružské lži. Ano, příbuzní mohli. Ano, prokádrovaní zaměstnanci mohli. Ale když si vzpomenu, kolikrát jsme marně žádali o devizový příděl, a už jen podání žádosti si vyžadovalo hafo souhlasů a razítek. Za tohle byste si měl vypláchnout ústa. To je totální hnus 

To je, ovšem moudro všem mouder. Protože ta žádost o devizák se prostě, bez jakýchkoli souhlasů, jakéhokoli zaměstnavatele a ZO KSČ prostě poslala nebo zanesla do banky. Nechci říci, že si pan Flaška v té době hrál v uhláku na horníky, ale opravdu by mě zajímalo, kolikrát on osobně o příslib (ne)žádal?

Přeji hezký sluneční den. A také přeji všem aktivistům, a že jich je tady tedy pěkná řádka, aby tak trochu zklidnili hormon a nedělali tu samou chybu jako komunisté. Ti tímto nekvalifikovaným přístupem k historii První republiky jen nahrávali svým kritikům. A ti dnešní to dělají přesně tak.