Ale já opravdu nevím proč bych tuto etapu svého života, ve které jsem studoval, dostudoval, odbyl si vojnu, začal pracovat, zplodil a vychoval dvě děti, měl nějakým závažným způsobem kritizovat?
Asi si ti lidé myslí, že normálně pracovat a žít je nepřípustné.
Prošel jsem, během svého života, všemi stádii komunistické diktatury. Nejprve jako novorozenec, kojenec, batole a podobně a následně stádiem teroristickým, kdy byli popravováni lidé, mezi nimi i jedna velmi statečná žena.
A tady musím říci, že zcela souhlasím s tím komunistickým názorem, že její přiznání nebylo vynucené. Že bylo pronesené hrdě a s vědomím všech důsledků. Kdyby z ní bylo její přiznání vynucené, či vymlácené, nebyla by hrdinkou, ale mučednicí.
A po těchto teroristických letech nastalo lehké tání. Brusel 1956 byl toho takovým lehkým znamením a pak Antonín Novotný postupně uvolňoval šrouby.
V roce 1966 nás pustil na Západ a v roce 1967 nenechal odbojné spisovatele okolo Havla zavřít, ale pouze je vyházet ze strany.
Samozřejmě, obrovským šokem bylo zvolení Alexandra Dubčeka, který během několika měsíců provedl snad desetinásobek toho, co v uvolňování tvrdé komunistické diktatury předtím Antonín Novotný, ovšem uvolňování "per huba". Uvolňování především tisku.
Ale nejrůznější komunističtí poblázněnci, přesněji reformní komunisté, v tom spatřili příležitost prosadit svůj sen. Demokratický socialismus, jinak též socialismus s lidskou tváří. Ten by ale měl jmenovat socialismus s idiotskou tváří, protože jen idiot si mohl myslet, že by snad fungoval.
Ale nefungoval a sovětská vojska nás poučila proč nefungoval. A nový československý Erdogan, Gustav Husák provedl svou soft verzi letošního puče v Turecku, tedy spíše jeho potlačení. A mnohé komunisty, do té doby věrné členy KSČ, z partaje vyházel.
To mělo dva důsledky. Ztráty výnosného pašalíku i členství v KSČ. A tak třeba, kdysi oddaná soudružka JIřina Šiklová byla najednou nestraníkem a bez katedry marxismu leninismu. Nemám na ní žádnou zvláštní pifku, ale její případ mi prostě přišel pod ruku.
A jakmile "spiklenci" zjistili, že jim žádné drastické tresty nehrozí, tak jim narostly růžky, začali se grupovat a zakládat rádoby "protistátní buňky".
Celá Charta byla asi tak protistátní, jako by byla "protipivní spiklenecká buňka" v pivovaře, která by navrhoval místo té blbé jedenáctky vařit pořádný ležák. Ale ani to není přesné, protože ležák smysl dává, ale demokratický socialismus vůbec ne.
A aby se nějak odlišili, tak co řekli: My jsme ti pravověrní komunisté, Šabata, Vaculík, Ruml, Kohout, Kundera a další kteří to s tím terorem, popravami, dlouholetým vězněním, zabavováním majetku, střelbou na hranicích a podobně mysleli s námi velmi dobře.,
Zatímco to, co předvádí Husák, je jen takový velmi slabý odvar komunistického teroru, tak proč mu neomlátit o hubu, že nějaké straníky, kteří selhali, vyhodil nikoli z práce, ale z pozic. A co já, jak 20+ letý student jsem měl s těmito ptákovinami co do činění?
A to je ten krásný český Kocourkovský paradox. Dostanete přes hubu za to, že se u komunistů vůbec neangažujete, staráte se o svá děvčata, pivko a občas i auto, protože se očekává, že budu ronit slzy nad nějakými, Husákem nebo spíš Jakešem z KSČ vyházenými straníky.