A i odtamtud jsem se po roce vrátil hlavně proto, že jsem nechtěl žít vykořeněný. Chtěl jsem prostě žít tam, kde jsem obrazně i doslova "hrál s klukama kuličky". Chápu, že jiní to tak necítí a těžko jim to vyčítat, ale těžko to vyčítat mně.
V socialistické práci mě nesmírně sral (tady už mohu to slovo použít) systém odměňování za práci. Lemply nechával přežívat a nám pilným přidával jen velmi málo. Třicetiletý chlap, inženýr je plný energie a také má doma velmi parádivou manželku.
Takže, když se vyskytla možnost pracovat pro Američany, nezaváhal jsem ani chvíli, i když to bylo spojeno s jistým závazkem. Ten se ovšem netýkal běžného československého obyvatelstva, ale pouze techniky dodávané firmou a samozřejmě i provozu firmy.
Teď si jistě velmi mnozí odplivnou a budou se bít v prsa stylem "to já nikdy, to je nemravné, to já bych neudělal" a podobně. Samozřejmě, po bitvě je každý generálem, to víme. A hubou se toho nejvíc udělá, ale spíš nakecá. Rád bych znal to procento "svatých", které by odolalo.
Ani po skončení tohoto pracovního poměru jsem nezahálel, protože, jak dobře víte, v socialismu se běžně chodilo stylem "ve středu končím a ve čtvrtek nastupuji do další práce". A přesně v tom stylu jsem se ocitl v GŘ ČEZ, který je od Václaváku co by kamenem dohodil.
A tak jsem začal chodit na ty různé demonstrace, hlavně jako pozorovatel (nějací chytří mi samozřejmě napíší, že jsem tam šmíroval), až nadešel ten slavný den, kdy k nám přiveden Sedmnáctý listopad. A ten svůj úkol, nasrat obyvatelstvo tak, aby Jakeš musel odstoupit splnil dokonale.
Já byl v ten den v Západním Berlíně a vracel jsem se domů přesně 17.11.1989 a to relativně pozdě večer, před 22:00. Doma stepoval synek, který na té Národní byl, ale včas utekl a sepisoval nějaké prohlášení. A tomu ještě v sobotu ráno Svobodná Evropa hlásila mrtvého studenta.
Se slovy "teď musí i staří fotrové (bylo mi 41) vyrazit do boje" jsme se, zcela intuitivně, celá rodina, odebrali k onomu pověstnému "Koni" a tam se spunktovala první demonstrace, na které jsem nebyl pasivní přihlížející blbec, ale aktivní činitel.
Na Újezdě nás zastavila VB, takový nějaký třetí výběr, chlapci nebyli moc urostlí a já se v duchu smál, že bych na jednoho skočil a v té jeho výstroji bych ho krásně povalil. Ovšem, jak tak máchal tím dlouhým obuškem, trefil mě do boku a já měl prima modřinu.
Bohužel jsem ji nezdokumentoval a ona potvora, za těch 27 "vyšuměla do ztracena" Takže hezký večer a snad někdy zase.