To, ať se to komu líbí nebo nelíbí, je rovnocenným strategickým soupeřem USA. Protože, pokud oba soupeři v duelu mají každý na opasku Colt 45, tak čerta starého záleží na tom, jaké bohatství kdo má a jaká úroveň panuje v té které zemi.
Je to tentýž princip, jako když se potkají dva muži na pěsti. Tam také vůbec nerozhoduje jejich vzdělání, bohatství a podobně. Záleží jen na tom, jak silně dokáží uštědřit ránu a jak obratně se dokáží vyhýbat ranám soupeře, popřípadě mu provést nějakou kulišárnu.
Já vždy a stále hodnotil události na Ukrajině v roce 2014 jako jasnou odpověď americké administrativy na její neúspěch a "arabským jarem" obecně a se Sýrií konkrétně. Frustrace z toho, že ani po několika letech nedokázali rebelové, podporovaní USA, sesadit a zavraždit prezidenta Assada.
Naproti tomu se Ukrajina jevila jako snadný terč, jako snadné sousto. Takové přezrálé jablko, co visí sice na sousedově stromě, ale my na ně můžeme přes plot dosáhnout. A k tomu se nám ještě povede vyhnat souseda od jeho včelínů. No, neberte to.
Zdejší mudrci mi zase budou vyprávět, že přístav Sevastopol má pro US NAVY nulovou hodnotu, protože se tam žádná letadlová loď nevejde. To samozřejmě ano, ale ve hře jsou stále dva další faktory:
- Válečné námořnictvo potřebuje základnu na spoustu dalších věci. Kotvení menších hladinových plavidel a ponorek, jako opravárenskou základnu, jako sklady munice a dalšího vybavení, jako ubikaci, rekreační zařízení, nemocnici, zotavovnu a spoust a spoustu dalších věcí.
- Ale to není nic proti tomu hlavnímu účelu a smyslu celé akce, tedy vyštípání strategického soupeře USA, tedy Ruska z jeho základny, která je v Černém moři jediná a jedinečná.
Každý, kdo někdy sloužil na vojně, tak ví, že hlavním cílem útoku bývá vypudit nepřítele z jeho pozic a myšlenka, že by útočící jednotky tyto pozice následně využily je řídká.
Prostě a jednoduše, celý Majdan 2014 neměl jiný účel a cíl, než předstíranou, tzv. revolucí a nelegálním sesazením prezidenta Janukovyče oslabit vliv Ruska na Ukrajině, připravit Rusko o námořní základnu na Krymu a "přistrčit" NATO blíž k ruským hranicím a tím ho oslabit.
Ovšem, i díky skvělému strategickému myšlení prezidenta Putina, na rozdíl od nulového strategického myšlení prezidenta Obamy, se Rusku podařilo ubránit a dokonce získat i jakousi výhodu.
Na to USA a Západ zareagovaly hystericky, zcela neúčinnými sankcemi, a "president elect" Donald Trump teď bude, ještě před svou inaugurací 20. ledna 2016 podnikat kroky, aby se vztahy s Ruskem narovnaly.
A aby obě velmoci sice měly svou jadernou sílu, ale hlavně, aby se navzájem respektovaly a nešily na sebe nejrůznější kulišárny tak, jako to před skoro 60 lety dělali Chruščov s Kennedym a potom museli horko těžko hasit hrozící jaderný požár.