Žádná práce není hanbou. Když mi bylo 62 a dosáhl jsem důchodcovského věku, tak se mnou firma v době dovolených vymetla mnoho věcí. Třeba nakládku kamiónů. To je pěkná dřina a lze se k ní postavit v podstatě jen dvěma způsoby.
Člověk nevydrží, pláče a lituje se, že tuto "podřadnou" práci musí dělat. Nebo si řekne, vždyť je vlastně docela prima, že to ještě zvládnu a snad mě to i baví. I když čistý rum vlastně nikdy nepiji, jen do kafe nebo grogu, tak: Komu smrdí rum, tomu smrdí práce.
Ale tento blog nemá být o tom, jak Hermánek pracuje, či nepracuje.I když, něco jsme na sobě pozoroval. Doma nejsem schopen toho nasazení jako v práci. Myslel jsem si, že se bojím výšek a najednou přišel kšeft z Polska. Ovšem "výškový". Takže, jsem do toho samozřejmě šel.
Tak úvod byl poměrně dlouhý, odpovídající té pozdní noční hodině. A co s tím 48. výročím toho přepadu? Právě teď před 48 lety měli Sověti už obsazené Ruzyňské letiště a přistávalo jedno transportní letadlo za druhým. Taková hezká logistická operace, chtělo by se říci.
Mě dnes napadlo, že tzv. Pražské jaro, socialismus s lidskou tváří a podobné reformně-komunistické píčoviny by se daly přirovnat k jednomu filmu s Oldřichem Novým. Nevím sice už, jak se ta veselohra jmenovala, ale na tom teď vůbec nesejde.
Děj toho filmu byl prostinký. Dva vtipálkové změní v novinách jednu pozici čísla vyhrávajícího losu tak, aby souhlasilo s číslem losu Oldřicha Nového. A ten, u vidiny miliónové výhry, začne okamžitě bláznivě nakupovat.
Projeví zájem o koupi krásné vily a luxusního automobilu. Žádnou zálohu sice složit nemůže, ale přesto učiní závaznou objednávku. Prostě film, že? A pak se mu ti dva kamarádi svěří, co mu provedli a on zase všechny ty objednávky ruší.
Jak to končí přesně nevím, ale myslím, že někdo za tím losem skáče z okna na korbu náklaďáku a že nakonec v té výherní listině byla tisková chyba a Oldřich Nový skutečně vyhrává.
Tak, my jsme v tom roce 1968 žádné takové štěstí neměli. Komunisté nám sice předložili jakousi vidinu výhry na vyhrávající los, ale ten los nebyl krytý. Za ním nic nebylo. Žádná výhra, žádné peníze, jenom myšlenka "polepšených" komunistů nastolit socialismus s lidskou tváří.
To ovšem nejde. To je stejný nesmysl, jako koukat se zapálenou svíčkou do benzinové nádrže, kolik tam ještě mám paliva. Jedinou možností, jak dosáhnout nějakého pokroku, bylo odstranit vedoucí úlohu strany a také společenské vlastnictví výrobních prostředků.
A to by komunisté, jakkoli pokrokoví, jakkoli reformní, humánní či veterinární, nikdy dobrovolně neudělali. Prostě ne. Vzdali se toho, až v roce 1989, když jim naprosto ochably síly a zmizela podpora SSSR zvenku.
Ale v roce 1968? To ani náhodou. A ten, kdo tomu věří by si pro jistotu měl skočit k psychologovi. Sověti sem prostě vlítli proto, že jsme byli jejich léno. Léno, které si oni krvavě vybojovali a které nechtěli za žádnou cenu pustit.
Já vím, je to hnusné a je to cynické. Ale taková je prostě politika, která se občas za krásnými frázemi obnaží. Tak to bylo celou historii lidstva. Tak jak proběhl 21.srpen 1968, to není žádnou výjimkou. Jen my Češi si myslíme, že jsme sežrali Šalamounovo hovno a máme něco zvláštního.