Agresivně jsem nikdy nejezdil. Teď ale jezdím defenzívně...

Za Husákovy hrůzovlády nebyly v knihkupectvích skoro žádné knihy. Jen kompletní sortiment světové literatury a něco z moderny. Třeba Henry Miller, který už je ale mezitím též klasikem. A mně se podařilo koupit Obratník Raka...

Ovšem ve slovenštině. Takže jsem kamarádům v hospodě předčítal a zvláště pasáž "vytrhnem ti zo škáročky zopár chlpov a prilepím ich Borisovi na fúzy" měla velký úspěch. A omlouvám se za svoje nedostatky vo slovenčině, vyrástol som v Prahe.

Také jiný úryvek o tom, jak prostitutka v bordelu ječela, když v bidetu našla velké černé hovno velkého černocha, se kterým právě byla. Tehdy se ještě neříkalo "Afroameričan", bylo by to bývalo proti lidským právům.

A zatímco se v hospodě kamarádi chechtali mému předčítání, nosil jsme tu knihu stále u sebe, tak doma jsem četl něco naprosto jiného.

A to byla motoristická literatura. Té bylo relativně dost. Nahrazovalo to nedostatek knih Václava Havla. Ale to bylo asi tím, že v životě žádnou knihu nenapsal.

A poučení z té četby? Té bylo více. Třeba meziplyn. Naučil jsem se tu techniku podle knihy a nějakou domu jsem skutečně  v rodinné Škodě 1000 MB šaltoval dolů s meziplynem. Je to věc znalců. Ale časem jsem se na na to vybodl.

Na co jsem se ale vůbec, ani trochu, nevybodl, je základní pravidlo všech pravidel. Taková matka všech pravidel: Vždy si hledej únikový prostor. Brzda je dobrá věc, ale volant je lepší. Auto jedoucí povolenou rychlostí 90 km/h neubrzdíte na fleku, kdybyste se pos*ali.

Ale, změnit tomu autu směr, je snadné. Někdy až příliš, viz ta Lacinová koza. A proto, doporučovala příručka, při trablích na silnici se těm trablům vždy snažte vyhnout, protože ubrzdit se to, když proti vám jede jiné auto, prostě nedá.

A nebylo to poprvé, kdy TV Nova a jiné zdroje hlásily o někdy smrtelné nehodě, při které na nesprávné předjíždění reagoval protijedoucí řidič zcela nesprávně. Lekl se špatně předjíždějícího piráta, hamtl na brzdu, uvedl vůz do smyku a popřípadě se zabil i s celou osádkou.

To je ovšem zásadně blbě. Silnice jsou široké dost. A na silnici první třídy se vedle sebe tři auta v pohodě vejdou. Takže, pokud takové situace nastane, je velmi nevhodné prudce brzdit. A naopak velmi vhodné je nacpat se pravými koly na krajnici a popřípadě poslat to auto do pole.

Sebechvály smrdí, ale na druhou stranu, když se nepochválím sám, tak kdo mě vlastně pochválí? Já mám ty papíry na auto a motorku už 47 let, ale od té doby jsem na motorce nikdy nejezdil. Předtím s kamarádovou motorkou ano.

A nikdy jsem nejezdil pomalu, to opravdu ne. Kdyby policie byla radarově všudypřítomná, tak už jsem dávno bez těch vychvalovaných papírů. Ale porušovat povolenou rychlost ještě zdaleka neznamená je nepřiměřenou rychlostí.

A naopak, dodržovat povolenou rychlost, neznamená jet bezpečně, tedy jet přiměřenou rychlostí. O tom se velmi dobře přesvědčil idol našeho kolegy Romana Mácy náš kolega Tomio Okamura, když na D1 zrušil své Aston Martin. Na dlouhou dobu jsem ho zavrhl.

Teď už porušuji povolenou rychlost jen tam, kde není měření. A tam, kde je, se držím. Ovšem vloni 26. prosince jsem si naběhl. V práci byl opravdu "záhul" a když jsem v 19:00 skončil měl jsem pocit dobře vykonané práce.

A s tím pocitem jsem skočil za volant a aniž bych moc přemýšlel, tak jsem"prohulil radar" a i když to úsekové měření není měření radarem, tak jsem přesto zaplatil tolik, že jsem ten den nevydělal vůbec nic.

Takže, já publiku přeji pěkný víkend a myslete prosím na to, že, jak říkám já, za volantem je člověk stále jednou nohou na krchově a druhou v base.

Takže, kdo dnes sedáte za volant, tak si to hezky užijte a nesrazte prosím ty (občas) debily cyklistický.