K mému včerejšímu článku, USA a Rusko: Ach to věčné pnutí, do pláče mě stále nutí, Donalde... se rozpoutala velmi nechutná diskuze na téma "Humanitární rekonstrukce Školy č. 5 v Sevastopolu prostřednictvím psa viceadmirála Jonese z US NAVY"
A přitom každý vzdělaný člověk ví, že hlavním a jediným úkolem US NAVY jsou rekonstrukce škol v nějakých zakopaných prdelích a že ty vojenské lodě má vlastně jen k dopravě potřebného materiálu.
Nikdo také nemůže popřít, že se jedná o čiročirou náhodu a shodu okolností. Já už takových shod okolností zažil více. Třeba náš vodácký klub OS Praha měl čirou náhodou loděnici přímo u Vltavy, i když původně měla stát na Barrandovském kopci.
Také můj, nyní již bývalý a zesnulý tchán se velmi angažoval v nákupu jedné vesnické chalupy a přestavte si tu náhodu, vyšlo to krásně. Pouhých asi 50m od dolní stanice lyžařského vleku Portášky a my tam potom, ale čirou náhodou, jezdili lyžovat.
A navíc, každý hlupák ví, jak zásadním a nepřekonatelným způsobem se škola liší od kasáren, ubikací námořníků.
Tak třeba, ve školních třídách jsou obvykle lavice, ale v ubikacích vojenské kavalce. Školní skříňky jsou v pastelových barvách, zatímco ty vojenské jsou khaki a ve školní jídelně se vaří školní jídlo, zatímco v té vojenské jídlo vojenské.
Tím jsem, doufám, zavřel všem otlemeným rusofilním, na Putinovi závislým tlamám jejich ohavné pomlouvačné dršťky (už nejsou, co bývaly za totáče, ty polévky) a mohu se věnovat tomu čistému srdci Nadji Savčenko.
Hned v úvodu je třeby říci, že každý občas kecá, jako ten Slovák, kterému mělo na přirození stát "sedem čierných havranov". No, když vystřízlivěl, tak přiznal, že ten sedmý havran musel, aby udržel rovnaváhu, jednou nožkou máchat ve vzduchu.
Ta když říká toto: "Když přicházeli a strkali mi talíř a já ho odmítala, nechápali to, protože byl čtyřicátý, šedesátý den hladovky." tak, kdyby byla chlapem a měla bimbas, tak by tam měla zcela určitě takových dvanáct havranů
https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/410960-savcenkova-pro-novinky-nemuzeme-zalit-donbas-krvi-amnestie-bude-nutna.html
Ale nic, každý máme své pohádky, že? A jestli spáchala to, co, podle Rusů, spáchala? Tady je každý odkázán na důkazy a zprávy z třetí ruky, protože objektivně o tom vůbec nikdo nic nevíme. Soudíme jen a pouze podle svého politického ukotvení.
A kdybych věděl, že celá věc bude 100% objektivně posouzena, pak bych prohlásil, že si myslím, že ano, že ona tu minometnou palbu na ty dva nešťastné novináře navedla. Podle mě ona je totiž nemohle považovat za oficiální novináře, protože neměli kyjevskou akreditaci.
A celá její osobnost je o "boji srdcem za Ukrajinu". Často neuposlechla rozkaz a dělala to, co jí srdce velelo. Takže i v tomto případě bych tak soudil. A toto je vlastně takové její krédo, její jakoby zdůvodnění:
Proč se říká, že za války lidi padli a nebyli zavražděni jako v míru? Protože válka je válka. Lidi ve válce umírají, ale není to vražda, to je zabíjení. Nemůžeme posuzovat válku podle trestního zákoníku. Proto se domnívám, že se všechno na Ukrajině napraví, ale jen když se Rusko vrátí domů.
A jakou by byla prezidentkou? Tak já si myslím, že docela dobrou. Nezdá se být fanatičkou, pouze velmi zaujatou vlastenkou a patrně by se ani nenechala snadno podplatit nebo by nekradla. Ale kdož ví, protože to nikdo neví.
Ladislav Mňačko, v kdysi velmi populární knize Jak chutná moc popsal vývoj komunistických funkcionářů, kteří kdysi mrzli během partyzánských bojů a Slovenského národního povstání ve vypasané funkcionáře s nafoukanými paničkami.
A je zajímavé, že i když vlastně zcela zapomenut, je zde prezident Janukovyč zmíněn. A tím bych také skončil.
Když se se však zeptáme, jestli lidi chtějí, aby u nás v rukou prezidenta, nezáleží na tom jakého prezidenta, zda Porošenka nebo Janukovyče, byla soustředěna veškerá moc, tak lidi řeknou ne. A řekne to celá Ukrajina, Zakarpatská Ukrajina, Sumy, Donbas, Krym i Černivci.