Řecko, oběť i pachatel socialistického europodvodu

Nepočítám li spolužáka Malkosyse, z dětí řeckých komunistů, kteří v Československu dostali azyl, první zprávy o Řecku mi v roce 1969 zprostředkoval v Berlíně kamarád Gerd, o sedm let starší spolužák, který tam jezdil na prázdniny.

Jeho vyprávění bylo bájné. Měl VW-Bus, česky dodávku, a s tím busem jezdil do Řecka. Zaparkoval se svou přítelkyní u pláže a aby neutráceli moc za jídlo, tak jí zhotovil provizorní ohniště a už se grilovalo. Prostě pohádka.

Celá ta legrace byla samozřejmě patřičně oslazena řeckou Drachmou, která byla slabá a pro silnou německou Marku velmi výhodná. Ostatně tentýž princip platil celou dobu turistického ruchu do ČSSR a posléze, i když v menší míře, do Česka.

Drachmu jsme zažili v roce 1987 i my. Švagr, který byl politicky absolutně bezvýznamný, dostal v SRN azyl, podrážel tam boty a dělal klíče s mosazné jmenovky na dveře. Ve volném čase hrál na kytaru a v jednu dobu se tím v USA a Kanadě snad i živil.

Pozvání pro nejbližší příbuzné platilo, samozřejmě, i pro jejich nejbližší příbuzné. Konkrétně, pozvání do Německa rozšířil švagr dle mých pokynů i pro Řecko a "hnusný Husákův režim" nic nenamítal. Nakopl jsem "dvoutaktní bestii" a vyrazil do Wellsu v Rakousku, kde měl švára první koncert.

A pak už to šlo dolů na Jih, Richtung Řecko, ale přes Itálii. Spolužačka manželky, které ona svědčila na svatbě a já dělal náhradního řidiče bílého Mercedesu, nás pozvala do Řecka a to nikoli jen formálně. Týden v hotelech na Korfu byl krásný.

A pak již hurá s Wartburgem Kombi kam nás kola nesla. A donesla nás až na Krétu a pak Santorini. A Řecko tehdy nedělalo dojem bohaté země. Na Krétě, na její náhorní plošině byli stále muži na oslech (předpokládám, že žena pěšky za oslem).

A na ostrově Santorini lidé žijící v jeskyních na pobřeží. Muselo to, z jedné strany, být velmi pohodlné, protože v jeskyních byl chládek, ale na druhou stranu. Prostě, v roce 1987 mělo Řecko stále Drachmu, skvělý to prostředek, jak ovlivňovat mezinárodní obchod.

Kdyby někdo dokázal ten zázrak a přechodem z CZK na Euro naskočila také německá produktivita práce, německé platy a německé důchody, tak proti přechodu na Euro nic nemám. A zdá se, že Řecko se o to pokusilo a tedy o nemožné, neboli "uplésti z hovna bič" (Eurobič).

A tedy, že se tím europodvodem pokusilo dostat na německou platovou úroveň, aniž by to jakkoli měli v ekonomice "posichrované". Prostě, teď jsme "přisáti na velký cecík - Euro" a to nás nenechá padnout. A každý přitom věděl, že jde o podvod.

Věděli to jak řečtí úředníci, kteří samozřejmě měli motiv žít v "Eurozóně", tak ale i bruselští úředníci, pro které to bylo prvořadým politickým úkolem. Dostat do "Vnitřního okruhu pekla" (volně dle Solženicyna), tedy do Eurozóny, další zem a stmelit tak jednotu socialistické Evropy.

Tak, ono to nějak dopadne, že? Ještě nikdy nebylo, aby nějak nebylo. A tak to dopadne i nyní při dalším kolečku předstíraného "řešení" řeckého problému.

Je to pravda. Západní Evropa je nemravně bohatá a proto jí slabší progresivní státy neustále pouštějí žilou. Ukrajina na Východě, Řecko na Jihu a přidalo se též Turecko.

Protože jenom dement by nebral, když se rozdává. Škoda, že my nemáme prostředky a ani náturu to udělat také.